První ligu začal hrát v Jablonci, protože celý loňský rok tam ze Sparty hostoval. Na jaře nastoupil osmkrát a na podzim už šestnáctkrát. V základní sestavě nebyl z těch čtyřiadvaceti zápasů jen dvakrát.
"Těch ligových startů jsem mohl mít ještě víc, jenže na jaře jsem něco hasil těsně před koncem zápasu v Příbrami a dostal jsem červenou. Já ale faulovat musel, protože při naší standardce za stavu dva dva jsme byli všichni nahrnutí na příbramské polovině, někdo z domácích se najednou urval a šel by sám na branku. Sice z toho pro mě bylo stop na tři zápasy, ale ten bod jsme tam nakonec uválčili," usmívá se Kučera při vzpomínce na své téměř rok staré vyloučení.
Nový ligový ročník začal v prvním kole na lavičce, ale ještě před koncem poločasu domácího zápasu s Mostem ho trenér Petr Rada na hřiště poslal. Následovalo patnáct utkání v základní sestavě a plný počet odehraných minut. Chyběl jen v posledním podzimním duelu Jablonce v Mostě.
"Měl jsem problémy se zádama," vysvětluje Kučera, který si jablonecké hostování nemůže vynachválit.
"Co víc jsem si pro začátek mohl přát, než hrát ligu pravidelně. A právě Jablonec mi tuhle neocenitelnou zkušenost umožnil," pokračuje stoper, který do té doby hrál jen za sparťanské béčko.
Kučera říká, že je odmalička sparťanem, avšak za odchovance se tenhle Pražák nepovažuje.
"Na Letnou jsem přišel až do staršího dorostu. S fotbalem jsem jako žáček začínal v Praze, kde jsem hrál za Bílou Horu."
Ale ani z tohoto malého klubu ještě jeho cesta do Sparty nevedla.
"Když jsem z žáků přecházel do mladšího dorostu, trenér Bílé Hory mě poslal na testy do Blšan, kde dělali nábor do fotbalových tříd. Tak jsem se tam předvedl, vrátil se domů a asi za čtrnáct dní mi přišel dopis. že mě vzali. Takže jsem přestoupil do Blšan a na učňák chodil v nedalekých Podbořanech," přibližuje.
Do Sparty ho přetáhl Jan Berger
"Jednou jsme s Blšanama hráli mistrák v Praze proti Spartě a pan Berger, který tehdy sparťanský dorost vedl, za mnou po zápase přišel, jestli bych to prý nechtěl zkusit u nich. No, zeptejte se kluka, jestli by nechtěl hrát za Spartu. Takže jsem se nerozmýšlel ani vteřinu a samozřejmě jsem to zkusil."
Poněkud jinak mu ale bylo, když si ho Sparta v této zimní přestávce z jabloneckého hostování stáhla.
"Prvních asi tak deset dnů přípravy se Spartou jsem měl smíšené pocity. Říkal jsem si, že to pro mě bude krok zpátky. Moc nadějí jsem si nedával a přišlo mi líto skončit v mančaftu, ve kterém jsem se loni zabydlel a pravidelně hrál."
"Ale pak se to začalo lámat. Popsat se to nedá, ale člověk to prostě vycítí. A když si pak se mnou promluvil i trenér Bílek, nálada se mi zvedla. Věděl jsem, že dopředu pro Spartu odepsaný nejsem."
Kučera v přípravných zápasech začal nastupovat pravidelně. Minulý týden jeden vynechal, protože byl s jedenadvacítkou na turnaji v Portugalsku, ale v tom posledním se Žižkovem byl jedním ze tří sparťanů, kteří odehráli celých devadesát minut.
"Kučera?" opáčil trenér Bílek na otázku novinářů. "Toho si v kádru nechávám, letí s námi na soustředění do Španělska. Jeho defenziva je velmi dobrá, vede si dobře i v soubojích a má přesnou rozehrávku. Máme sice čtyři stopery, ale Kučera šanci prosadit se každopádně má."
Jak si v konkurenci Řepky, Drobného a Homoly povede dál, to má sparťanský zadák ve svých rukou.
Faktem, že ho trenér nechává v kádru pro ligu, je Kučera povzbuzený natolik, že by ho ani moc nerozházelo, kdyby všechno snažení nakonec vyústilo do role náhradníka. "Rval bych se na trénincích dál," prohlásil vyučený číšník odhodlaně.
