Když před lety chodil Luboš Kozel na pedagogickou fakultu, vybral si za obor matematiku. Zřejmě i proto je jeho paměť na data dokonalá, na dvě z nich nezapomene prý do smrti: 20. dubna 1996 a 4. května 1999. Tehdy zažil svá nejtěžší zranění, přetrhl si křížový vaz v koleni, pro fotbalistu znamenající půlroční pauzu a nejistou budoucnost.
Najde se jen málo těžších zranění, jež mohou fotbalistu potkat na hřišti. "Když si někdo zlomí kost, většinou mu bez problémů sroste. U křížových vazů je riziko větší, ještě před deseti lety byla úspěšnost plastiky vazu půl na půl, teď je ale mnohem vyšší," říká slávistický lékař Josef Maurer.
Kozel si nejprve poranil křížový vaz na pravé noze, pak na levé, v obou případech musel na plastiku vazu, kterou mu prováděl vyhlášený specialista Vít Dvořák z pražské nemocnice na Bulovce.
Je to skutečně náhoda a osud, když se jednomu hráči vracejí pořád zranění? Nebo něco dědičného? Na první pohled má Kozel ideálně vytvarovanou atletickou postavu, je symbolem zdraví a pohody. "Bavil jsem se s doktorem, který říkal, že přetržené křížové vazy vidí více u hráčů, kteří mají šlachovité tělo jako já," tvrdí hráč, jemuž bude zanedlouho sedmadvacet let.
Neštěstí je o to větší, že těžká zranění přišla v nejméně vhodnou chvíli. Na jaře 1995, kdy nakročoval do národního mužstva, ho zbrdil chronický zánět v koleně, kvůli němuž musel na operaci. Pak přišly problémy s vazy. V červnu 1996 ležel doma, zatímco jiní reprezentanti si užívali skvělého tažení až do finále mistrovství Evropy, kde je zastavilo Německo.
Loni v květnu mu zbývalo pár dní do skončení smlouvy ve Slavii, dojednával si angažmá v německé bundeslize, ale znovu svůj životní krok nedokončil. Zranil se při střetu se sparťanem Pavlem Novotným, bývalým spoluhráčem ze Slavie.
"Tehdy mě vůbec nenapadlo, že je to tak vážné, dokonce jsem si stoupnul a zkusil chvíli hrát," vzpomíná. "Bolest byla nesrovnatelně menší než při prvním přetržení vazu, kdy mě odnesli a ještě po hodině jsem s nohou nepohnul." Až druhý den při prohlídce na magnetické rezonanci s hrůzou zjistil, co se stalo. Operace - rehabilitace - s fotbalem začínat odznovu. Scénář, podle něhož jel v životě už potřetí. Když se to opakuje, člověka napadají nejhorší myšlenky. Má to cenu, co když se mi zranění vrátí? Není lepší s fotbalem skončit?
"Luboš je nesmírně inteligentní a citlivý člověk a právě takoví lidé nesou podobné situace těžce," vypráví trenér Cipro. Touha být co nejrychleji na hřišti Kozla loni na podzim přemohla. Jezdil na kole, posiloval, až operované koleno "uštval" - měl v kloubu problémy se zvápněním. Návrat se odložil o dva měsíce. Jenže v prosinci byla doba dovolených, tak se připravoval alespoň ve dvou se spoluhráčem Martinem Hyským.
Ví, jak důležité jaro ho čeká. Slavia hraje o mistrovský titul, osmifinále Poháru UEFA s italským Udine a blíží se evropský šampionát.
"Evropa? Ta je pro mě hodně v dáli. Já budu mít problémy dostat se do sestavy Slavie, kluci hráli na podzim skvěle a říká se přeci, že vítězná sestava se nemění. Ale musím být hlavně zdravý, na to jediné myslím."
Když byl měsíc v rehabilitačním centru v německém Řezně, potkával se na chodbách s německým fotbalovým hrdinou Mathiasem Sammerem. Ten kvůli vleklým potížím hraje poslední léta jen výjimečně, víc než dva roky vůbec ne.
"Je v Regensburgu jako domácí host, má tam svůj stálý pokoj. Klaus Eder, ředitel rehabilitačního sanatoria, je jeho přítelem. Takhle dopadnout, abych měl mezi doktory svůj druhý domov, bych ale nechtěl."
Dnes čeká Slavii přípravný zápas v Mladé Boleslavi, poprvé po dlouhé době by si Kozel mohl zahrát. "Natrénováno mám, cítím se fit. Těším se, snad mě trenér postaví," přeje si.
