První velká Koubkova chvíle přišla ve 32. minutě, když se bleskovým vyražením na pas z hloubi pole dostal do sólového úniku. "V prvním okamžiku mě napadlo, že bych Pižanowského mohl přehodit, protože byl daleko před brankou," popisuje blšanský útočník.
"Nakonec jsem se rozhodl pro křížnou střelu k vzdálenější tyči, ale špatně jsem to trefil a míč skončil přesně tam, kde stál brankář."
Pižanowski střelu vyrazil a míč se ve skrumáži dostal opět ke Koubkovi. "To už jsem se moc nerozmýšlel a vystřelil bez přípravy levačkou. Někdo z obránců to ale tečoval na tyč," líčí další slibnou příležitost. "Jenže Pižanowski míč kontroloval, takže by to asi stejně chytil."
Potřetí zvedl Koubek domácí fanoučky ze sedadel pět minut před koncem. Pronikl do soupeřovy šestnáctky a měl relativně dost času na to, aby akci s přehledem vyřešil. Ať už přihrávkou na nabíhající spoluhráče, či nekompromisní dělovkou zblízka.
"Jestli mi někdo nabíhá na centr, to jsem se bohužel nepodíval. A jak jsem už byl blízko k Pižanowskému a přitom ve značném úhlu, chtěl jsem hlavně trefit branku," říká Koubek. "Jenže zase jsem zaváhal. Střela byla slabá a navíc po zemi, místo toho, abych to zvedl nad gólmana."
Koubka tyhle promarněné příležitosti hodně mrzí. "A nejen kvůli mně, ale především kvůli spoluhráčům. Protože dnes jsme nad Žižkovem vyhrát mohli a měli bychom do dalších zápasů víc klidu," poznamenává. "Hráli jsme dobře už poločas v Olomouci, kde jsme se o body připravili dvěma hrubkami. A teď se Žižkovem to byl určitě náš nejlepší jarní zápas."
Na poznámku, že to snad vyjde příští neděli v Drnovicích, smutný muž zápasu reagoval. "Kéž by, doufám, že se to povede. Ale ono je vlastně jedno, jestli dám gól já, nebo třeba brankář z výkopu. Hlavně musíme dělat body. Na záchranu v první lize totiž určitě máme."
