Slavia, v níž po vstupu čínského vlastníka startovala nové éra?
Nebo Sparta, zavedená značka, nejslavnější a největší klub v Česku?
Tragédie v Turecku, zemřel Josef Šural |
Šuralovi už bylo tenkrát nepříjemné, jak se jeho přestup neustále probíral v médiích. „Vypadalo to, že pořád váhám, ale tak to přesně nebylo,“ vysvětloval později.
Nejdřív jednal se Slavií. Korektně, věcně. „Obě strany se chtěly lépe poznat a stanovit si termín pro finální rozhodnutí hráče,“ líčil Jiří Šimáně, tehdejší slávistický prezident a menšinový vlastník klubu.
Když informace ze zákulisních jednání pronikly na veřejnost prostřednictvím sociálních sítí, slávističtí fanoušci nabyli dojmu, že je hotovo. Že už se v dalších dnech jen doladí detaily.
Jaké muselo být jejich zklamání, když si Šural nakonec vybral Spartu. Jejich zlé reakce musel pak sám Šimáně uklidňovat.
Pietní místo u stadionu fotbalové Sparty, fanoušci vzpomínají na tragicky zesnulého Josefa Šurala.
„V průběhu jednání žádný příslib směrem ke Slavii neučinil a ani k němu nebyl vyzýván. Proto výtky části slávistických fanoušků, obviňující hráče ze změny stanoviska, nejsou namístě,“ zdůraznil Šimáně.
Když šel na rozhovor s novináři, vždycky si Šural dobře rozmyslel, než něco řekl. A zvlášť při svém velkém přestupu všechno pečlivě zvažoval. Ve Slavii by dostal víc peněz, v té době by tam měl i menší konkurenci než ve Spartě.
„Měl jsem určité přání, ale jak jsem si to všechno srovnával v hlavě, po všech rozhovorech s trenérem, s vedením Sparty, tak jsem se rozhodl pro ni. Věřím, že se to ukáže jako dobrý krok pro všechny,“ říkal.
Poděkoval Šimáněmu, že se ho zastal. „Zbytečně se kolem toho vytvořilo, že jsem si snad se Slavií už plácnul.“
Jsme hluboce zasaženi tragickou zprávou o smrti našeho kamaráda a bývalého kapitána Josefa Šurala. Jeho rodině vyjadřujeme upřímnou soustrast. Šury, nikdy na tebe nezapomeneme!
„Ne každé zásnuby končí svatbou,“ bral to Šimáně s nadhledem. „Hráč si prostě vybral konkurenční klub, který mu lépe vyhovoval z hlediska sportovní výkonnosti a přání odejít po této sezoně do zahraničí. Nic neobvyklého. Jedno ponaučení však z toho plyne - pro příště musíme více brzdit předčasný optimismus, vyhneme se tím podobným situacím.“
Šural měl tenkrát mimořádnou formu, patřil do reprezentace a měl velkou šanci dostat se do nominace na mistrovství Evropy ve Francii. A kdyby zazářil i tam, Sparta by mu s případným odchodem do zahraničí nedělala potíže.
Šampionát se Česku nepovedl, Šural do všech zápasů ve skupině proti Španělsku, Chorvatsku i Turecku naskakoval jako náhradník. Zůstal ve Spartě, kde to dotáhl i na kapitána.
Když se loni v září tým po 762 dnech dostal do čela ligy, Šural byl nadšený.
„Nerad bych to zakřiknul, ale co jsem těch dva a půl roku tady, tak cítím, že současná Sparta působí nejsilnějším dojmem.“
I když slávu v té době sklízely zahraniční hvězdy, především střelci Tetteh se Stanciem, Šural se za svůj klub rval.
„Nemám problém tuhle roli přijmout. Vždycky jsem byl týmovým hráčem. Nikdy nevíte, kdy se to otočí. Mně se teď nedaří dávat góly, tak se snažím makat,“ říkával.
Na červencové vyřazení z předkola Evropské ligy se Suboticí i své vyloučení po odvetném zápase za kritiku sudího zapomněl. Užíval si, že se mužstvu dařilo.
Jenže světlé zítřky netrvaly dlouho. Sparta prohrála v Plzni, v Olomouci a nadějně rozehraný podzim definitivně zpackala v závěrečných kolech v prosinci.
V nich už tým hrál bez Šurala, který naskakoval na pár minut z lavičky nebo nenastupoval vůbec. S klubovým vedením se nedokázal dohodnout na nové smlouvě, a všechno tak směřovalo k jeho lednovému odchodu, půl roku před vypršením jeho původního kontraktu.
„Že jsme se na novém kontraktu s hráčem nedohodli, je chyba obou stran. Se vším respektem k Pepovi teď musíme situaci vyřešit tak, aby pro všechny byla výhodná,“ prohlásil sparťanský sportovní ředitel Tomáš Rosický.
Když v polovině ledna bylo hotovo a Šural pózoval s dresem Alanyasporu, na svůj instagramový účet napsal: „Bylo pro mě ohromnou ctí nastupovat v rudém dresu, v klubu s takovou tradicí a historií. Ne všechno šlo pokaždé podle představ, ale vždycky jsem byl hrdý na to, že můžu být součástí Sparty a vždy jsem se pro klub snažil dělat maximum! Ještě jednou děkuji, Spartičko, budu tě mít navždy v srdci.“
Ani náznak uraženosti, ješitnosti, zapšklosti. Navzdory ne ideálnímu konci v klubu se Šural zachoval loajálně, profesionálně a velkoryse. „I když jsem si svůj odchod představoval jinak.“
Nikdo si ani v nejtemnějších myšlenkách nemohl představit, že otec dvou holčiček za pár měsíců odejde ze světa.
