Zejména Petráš, který do Sparty přestoupil začátkem června, si jabloneckou dvoubrankovou výhru nad Spartou z poslední březnové soboty moc dobře pamatuje. Už v 7. minutě totiž skóre zápasu otevřel.
"Naběhl jsem si na Königův centr z přímého kopu, šel jsem ke vzdálenější tyči, míč se dostal až ke mně a já ho ve skluzu doklepl do branky," vzpomíná Petráš na šťastnou chvíli.
Jenže mu blesklo hlavou: skoro celý zápas před sebou, bůhví, jak to nakonec dopadne. "Ale když jsme ještě do poločasu dali na dva nula, začali jsme tomu věřit. A po přestávce už jsme to dotáhli."
A je tu opět poslední sobota, tentokrát říjnová. Po sedmi měsících cestuje Sparta do Jablonce znovu. Tentokrát ale bude Petráš sedět ve sparťanském autobusu. Právě v tom, který na jaře fanoušci Sparty, porážkou svého mužstva notně rozvzteklení, cestou z Jablonce poničili.
Z obránce Petráše se za tu dobu stal záložník, navíc prodělal komplikovanou zlomeninu nártu a přišel tak o úvod ligy. Zranil se začátkem července v přípravném zápase Sparty s Olympiakosem Nikósia.
"Dlouho jsem měl nohu v sádře a až sedm týdnů od zranění jsem začal s tréninkem," říká. Potom se rozehrával v druholigovém béčku a mistrovskou premiéru v prvním mužstvu si odbyl v derby se Slavií na Strahově. "Jenže to jsem šel na hřiště jen symbolicky, v devadesáté minutě jsem střídal Michalíka."
V dalším zápase s Příbramí jen seděl na lavičce a potom už přišel pohovor s trenérem Jarabinským.
"Probírali jsme, jak jsem na tom coby záložník. Říkal jsem, že je mi to v podstatě jedno. Hrával jsem záložníka když jsem do Jablonce přišel z Prividze, jako středový hráč jsem nastupoval za slovenskou jedenadvacítku," přibližuje Petráš debatu se sparťanským koučem. "Na místo obránce jsem se v Jablonci přesunul až později. Takže dát mě zpátky do halvu, v tom žádný problém nebyl."
Ve středové řadě tedy za Spartu nastoupil v odvetě 1. kola Ligy mistrů v bosenském Širokim Brijegu a o čtyři dny později v Hradci Králové vstřelil tento staronový záložník za letenské mužstvo svůj první ligový gól.
A co takhle zopakovat si jarní duel a znovu se zapsat mezi střelce v sobotu v Jablonci. "Nebylo by to špatné, ale dát mým bývalým spoluhráčům branku, to určitě nebude mým hlavním úkolem," říká Petráš. "Ani cílem. Ne snad, že bych je litoval, hraju teď zkrátka za Spartu, takový je fotbalový život. Ale kdybych ten gól náhodou dal, určitě bych to nebral prestižně a nejásal deset minut."
Docela je zvědavý, jak ho na jabloneckém stadionu přivítají diváci, kteří ho na jaře zběsile oslavovali. "Pořád mám k Jablonci dobrý vztah. Například si občas volám s trenérem Paličkou, kterého řadím mezi naše nejlepší kouče. Vždycky si o fotbale máme hodně co říct. Telefonoval mi třeba po zápase v Brijegu, popřál k postupu a k návratu na hřiště. Jenže našim fotbalovým debatám vždycky hrozí, že budou trvat hodiny."
Kdyby nikdo jiný, pár lidí v hledišti mu fandit bude. "Když domů nemůžu já, tak občas rodiče vyrazí za mnou. Nejbližší taková výprava se chystá teď do Jablonce, táta jako obvykle bere maminku a pár kamarádů. Doufám, že vyhrajeme. Jenže to chce Jablonec taky, tak by to měl být nesmlouvavý dramatický zápas."
