Trénoval jste někdy speciálně střelbu? Ani ne. To nebylo třeba, ve Spartě jsme se střelbě věnovali skoro při každém tréninku. Když jsem někdy přece jen cítil, že bych si ještě zastřílel, zůstal jsem po tréninku na hřišti, nějaký dobrovolník mi z křídel centroval a já to pálil na branku ze všech pozic. Ale to bylo opravdu jen málokdy.
Jaké herní situace vám před brankou nejvíc vyhovují? Jednoznačně centrované míče. Při takovém přesném a nadýchaném bochánku si věřím na každého obránce. Jenže v zápase vám to na hlavu takhle ideálně nelítá vždycky. Na to byl nejpovedenější zápas v Budějovicích, kdy jsem dal všechny čtyři góly.
Co si myslíte o útočných faulech? Dnes už k fotbalu patří. Obránci nás mydlí ze všech stran, tak si to nemůžeme nechat líbit. Každý zápas začínám férově, ale jak mě někdo nabrousí, hned při dalším souboji přitvrdím a jdu do toho třeba i faulem. Pak už je to na rozhodčím.
V paměti je váš souboj se slávistou Vlčkem v nedávném derby. Prý jste si ho před vaším druhým gólem nadvakrát přidržel. Měl jsem při zpracování míče ruce vzadu, abych si Vlčka odclonil, protože na mně byl přišpendlený. Jinak mám čisté svědomí.
Na jaře jste hodně těžil ze standardních situací, které zahrával Zdeněk Svoboda. Je jeho kopací technika opravdu tak výjimečná? Určitě. On dokáže měkce odcentrovat na jakoukoliv vzdálenost, ale najde i nabíhajícího hráče. Máme to nacvičené z tréninku a vím, že když půjdu na Zdeňkův centr, tak že do toho místa míč připlachtí.
Existuje něco, co neumíte? Vařit.
Ale jsme přece na fotbalovém hřišti. Nejsem namyšlený, ale když si to tak probírám, na žádnou slabinu nepřicházím. Ale když se zeptáte trenéra, najde ji určitě.
O jakém svém gólu budete jednou vyprávět vnoučatům? Kdybych je měl teď, asi bych jim vylíčil ty dvě povedené branky Slavii při posledním ligovém derby. Ale věřím, že životní gól mě teprve čeká. Takže těm vnoučatům budu jednou povídat určitě něco jiného.
- pátek 19. května 2000
