Žádné odkopávání, ale trpělivá drobná defenziva a odvážné protiútoky. "Jenže šance nedáme žádné, to je hrůza," vrtí hlavou Šmarda. Tu největší měl po Bouškové průniku Kalousek, ale Blažek zázračně chytil - ještě za stavu 0:0.
"Asi jsme nemohli čekat, že se začneme zachraňovat právě na Spartě," povzdychl si Šmarda, s více než třemi stovkami ligových zápasů nejzkušenější hráč mužstva. "Tady jsme se mohli spíš strachovat, aby nepřišel debakl jako v Příbrami."
"Měli jsme vyhrát v Jablonci a doma s Teplicemi a ze Sparty třeba přivézt bod navíc," počítá nahlas.
Dvaatřicetiletý Šmarda ve Spartě hrával v sezoně 1998/99, kdy tu získal titul a ochutnal Ligu mistrů. Z tehdejších spoluhráčů už nenalezl v kádru ani jediného. Jenom rekonvalescent Baranek zůstal na tribuně. "Těšil jsem se, jak si zahraju na pořádném stadionu a pořádné trávě. Vždyť u nás se na tom mlatu nedá ani trénovat," vypráví. " Jsme přece z většiny technické mužstvo."
Pohledná hra však k úspěchu nevedla. "A taky mě zklamal Karel Poborský. Po tom, co dokázal, by mohl zůstat nad věcí," uvažuje Šmarda. "Přitom pořád postrkuje, pokřikuje a něco si brumlá. No a pak ten skluz na půlce na Kubeše, to byla hrůza..." Co dál? "Dokud je naděje, žijeme," uvažuje hradecký patriot.
Hráči o blížící se druholigové budoucnosti zatím raději nemluví. Opory mají smlouvy i na další sezonu, jen Pilnému končí hostování z Liberce a rád by odešel do zahraničí. Vedení klubu vypsalo už začátkem jara cílové prémie za záchranu. Hradec na ni teď ztrácí osm bodů.
Hraje třikrát doma a dvakrát venku. "Kdybychom čtyřikrát vyhráli...," zasní se Šmarda. A když ne? "Svět se nezboří. Hrajeme snad taky proto, že nás fotbal baví."
