Rozhodl se totiž zbavit Radka Běláka, který v klubu pracoval 14 let a dlouhou dobu byl jeho nejvlivnější postavou. Zároveň ale také nejproklínanější, a to nejen ze strany příznivců.
Mnozí lidé mu vyčítali, že svým chováním vyvolává rozbroje a svým jednáním klubu škodí. "Ze svazu jsem zvyklý na půtky a války, ale tady by byly zbytečné," poznamenal Mokrý k Bělákově konci. Bývalý předseda ČMFS tak ukázal, že je připraven se do své nové funkce rázně obout.
Spolupráci s Radkem Bělákem si tedy představit nedovedete?
V tuhle chvíli už ne. Zažil jsem s ním období, kdy jsme ve výkonném výboru svazu společně prosazovali některé myšlenky. Co se týče Brna, tak jsem věděl, že tady nějak funguje, i když jsem přesně nevěděl jak. Ale jak tu chvíli jsem, tak už to začínám chápat. Byl jsem připravený navrhnout variantu, abychom to spolu zkusili, ale on to hned zpočátku uřízl tím, že můj nástup neunesl.
Co tedy bude následovat?
Poté, kdy se vrátí z dovolené, se musíme domluvit, jak se rozloučíme. Jiná varianta není, protože by to nebylo dobře pro klub. Pan Bělák tady pracoval 14 let a chápu, že se mu s tím těžko loučí. Ale pokud se majoritní akcionář rozhodl pro nového ředitele, tak by to nemělo být osobní. Místo Mokrého tu může sedět i Suchý nebo třeba Červený, na tom přece nezáleží. Ale pan Bělák to vzal osobně a z mé strany to bere jako podraz, čemuž nerozumím. Ale on to takhle má v hlavě a naše spolupráce není možná.
Můžete se ještě jednou vrátit k tomu, co vás přivedlo do Brna?
To, že se po čtyřletém působení v Praze vracím domů. Když jsem přemýšlel o své další budoucnosti, tak jsem zvažoval dvě základní věci: jestli jít do fotbalu, nebo mimo fotbal. Nabídky jsem měl z obou stran, takže jsem o tom přemýšlel, ale čekal jsem až do valné hromady. Nějaká jednání jsem absolvoval už předtím, ale pořád jsme se jen navzájem informovali. Po valné hromadě přišla neděle, kterou jsem prospal, a v pondělí jsem se znovu setkal s Romanem Prosem (majitel 1. FC Brno) a Karlem Jarůškem (předseda představenstva). A podali jsme si ruce.
Co vás přesvědčilo, abyste vzal místo ředitele klubu?
Dal jsem na názor jejich i řady lidí kolem mě, že by bylo dobré využít mé praxe, kontaktů a vazeb na lidi v Česku i zahraničí. A protože 1. FC Brno není v nejlepší kondici, jak jsem vytušil, a jak už teď vím, tak bych mu mohl pomoci.
Říkáte, že jste měl nabídky i z nefotbalového prostředí. Můžete je přiblížit?
Provozuji podnikatelskou činnost, dělal jsem poradenství a ekonomiku, spolupracoval jsem s jednou rodinnou firmou. To všechno jsem přerušil a teď bych se k tomu mohl vrátit. Ale i kdybych v 1. FC třeba za měsíc skončil, tak tyhle nabídky pořád platí. Takže nejsem závislý na funkci ředitele klubu.
Víte už, jak dlouho byste ji měl vykonávat?
To jsme si zatím neřekli, zatím ještě ani nemám smlouvu. Nevím, jaké má představy Roman (Pros), mně nedělá problém smlouva na dobu určitou ani neurčitou. Všechno bude záviset na výsledcích, ve fotbale nemá nikdo nic jisté navěky. Ostatně výměna lídrů bývá po určité době prospěšná, ať už jde o amerického prezidenta nebo ředitele fotbalového klubu.
Řekl jste, že funkce ředitele klubu je smysluplnější, než byla ta svazového předsedy. Hodně se těšíte na novou práci?
Určitě, ta nabídka mě potěšila. Čtyři roky jsem se pohyboval v prostředí, které bylo velmi složité a místy i nepřátelské. Trochu jsem cítil i křivdu, protože se nepojmenovávala práce, která se udělala, ale zdůrazňovala se jen negativa. Člověk dostane nálepku, se kterou nic neudělá.
Ale na druhou stranu mi to přineslo obrovské zkušenosti, kontakty a znalosti, takže nelituju. Na brněnském klubu mě láká, že i když je tu pro fanoušky, tak je to soukromá společnost a rozhodovací pravomoci jsou tu jiné než na svazu. Roman mi nabídl, že si můžu vybrat okruh svých spolupracovníků, na což se nejvíc těším. Protože dělat s lidmi, se kterými spolupráce nefunguje, je problém. Musíte dělat kompromisy, koalice, a nic se neposouvá.
Víte už, jaké spolupracovníky si přivedete?
Zatím nebudu mluvit o jménech, protože jsem ještě neměl čas si s nimi promluvit. Ale určitě se opřu o to, co už tady je. Teď sedíme v kanceláři Karla Jarůška, se kterým si rozumíme, a může to s ním fungovat i dál. S trenérem Beránkem jsem taky zažil kus života. A tím třetím by měl být pan Fikes, který vede tréninkové centrum mládeže. Tam je trochu problém, ale pana Fikese znám z Jihlavy, kde odvedl výbornou práci. Tady zřejmě byly jeho možnosti a pravomoce omezené, takže nemohl své schopnosti ukázat.
Sedíme v kanceláři pana Jarůška, kdy budete mít svou?
Tady na stadionu je kancelář pro ředitele v prvním patře a je dlouhodobě neobsazená. Snad kvůli pověře, že kdo si sedne na židli v ní, bude odvolán. Takže od působení pana Krejčího tam nikdo neseděl. Já na tyhle pověry nevěřím a tuhle kancelář obsadím. Ale budu tam muset ještě udělat pořádek.
V Brně jste teprve chvíli. Víte už, jaké konkrétní kroky v klubu učiníte?
Všechno je o lidech a já se co nejdřív chci se všemi setkat, poznat je a promluvit si o jejich práci, jak ji mají nastavenou, jakou mají zodpovědnost, jak jsou zaplacení. To je první, co udělám po 15. červenci, kdy mám nastoupit. Za pochodu pak přijde na přetřes řada dalších věcí. Mým druhým krokem bude seznámení se s ekonomikou klubu, budu se chtít sejít s partnery, s představiteli města. Další věcí bude spolupráce s jinými fotbalovými subjekty, tedy krajským svazem i těmi okresními. Jsem třeba velmi rád, že novým předsedou brněnského svazu byl zvolen Jan Maroši. A pak samozřejmě chceme spolupracovat s Kometou, ta by neměla být naším soupeřem, ale partnerem pro dohody ohledně začátků zápasů, marketingové spolupráce, lístků. S panem Zábranským se sejdu a zkusím navázat spolupráci, která se zatím nenavázala.
Zmínil jste i spolupráci s dalšími fotbalovými kluby. Jak by měla vypadat?
Samozřejmě bychom si měli pomáhat především na hráčské bázi. Jak my jim, tak v případě nějakého talentu zase oni nám. Také můžeme společně usilovat o získání nějakých dotací, můžeme si pomáhat i personálně nebo s hřišti. Ve druhé lize jsem zase jmenoval Jihlavu, ke které mám nejblíž, ale v úvahu připadá i třeba Znojmo. Nebráním se ničemu, fotbalisté by měli držet pospolu.
Zazněla stížnost, že Brno má málo tréninkových ploch. Jak budete řešit tento problém?
Máme jen tři travnaté plochy na Srbské a tím to končí. V tréninkovém centru mládeže jsou jen umělé trávy, což pro ty kluky není dobře. Byl jsem na otevření centra, kde pan primátor slíbil, že na navazujících pozemcích budou postavena další hřiště, což ale ustrnulo. Musíme určitě něco vybudovat v tom areálu v Ivanovicích, a pokud se naskytnou další možnosti, což ještě musím zjistit, tak je využít. Jinak nám nezbývá než spolupracovat s blízkými kluby, které nás snad za nějakou úplatu na svá hřiště pustí.
V úterý jste zmiňoval i první mužstvo, které je nejvíc na očích. Jak budete moct ovlivnit jeho fungování?
Je jasné, že od úspěchů prvního mužstva se odvíjí všechno ostatní. Když nebude úspěšné, tak se to projeví na všem, od atmosféry v klubu, která je teď špatná, až po ekonomickou stránku. První věcí je navázání spolupráce s trenérem a sportovním manažerem Beránkem. Atmosféra v mužstvu, kontakty s hráči, jejich smlouvy a odměňování, přestupová politika, to všechno bude na nás dvou. Budeme o tom samozřejmě rozhodovat i s majitelem, ale ten to víceméně nechává na naší zodpovědnosti. Já nejsem konfliktní člověk, takže věřím, že najdeme vhodnou formu spolupráce. Nebudu trenérovi Beránkovi mluvit do jeho věcí, věřím, že se budeme doplňovat.
Kde podle vás nyní potřebuje tým doplnit?
Jsem tu velmi krátce, takže teď můžu těžko jmenovat nějaké hráče, nechávám to na panu Beránkovi. Ale určitě mám pořád kontakty na lidi z fotbalu, co nám mohou dávat tipy, kdo se dá do Brna přivést. Určitě bychom měli stavět na našich odchovancích, ale s tím si nyní nějaký čas nevystačíme, takže si budeme muset hráče vytipovat.
Říkal jste také, že Brno se nesmí bát bojovat o poháry. Jenže v minulé sezoně to po tomto vyhlášení dopadlo fiaskem.
To je ošidnost sportu. Plánovat by se mělo ve všem, ale plánovat výsledek zápasu je složité. I když se o to někteří lidé pokoušeli (smích). Nicméně musíme mít vizi a hráči musí vědět, o co hrají, musí mít hrdost, že hrají za Brno. Vadí mi třeba, že mladí kluci ve středisku mládeže chodí s dresy Barcelony a Liverpoolu, ale to, že hrají v Brně, jim nic neříká. To je velká chyba a o něčem to svědčí. Ale když se vrátím k prvnímu mužstvu, tak to musí vzhledem k zázemí klubu a velikosti města hrát na horních příčkách. Pro příští sezonu jsem trošku opatrný, protože mužstvo ještě tolik neznám, ale určitě by mělo hrát v první polovině tabulky.
Při svém příchodu jste nakousl otázku nového stadionu. Věříte v jeho brzkou výstavbu?
Věřím, protože poptávka po něm, a to jak politická, tak sportovní, tu je velká. Kvůli finanční krizi teď asi není prioritou města stavět stadion, ale nepochybuju o tom, že se k tomu vrátíme. A mám signály z politických garnitur, že Brno má na stavbu stadionu momentálně větší šanci než Praha. Brno má i tu výhodu, že proti Praze zde je veliký skrytý potenciál fanoušků. A toho musíme využít.
Nebojíte se reakcí fanoušků na váš příchod? Vaše jméno přece jenom není vnímáno zrovna pozitivně.
Toho se samozřejmě neobávám, protože to bych sem nemohl jít. Vím, že tuto záležitost budu muset zvládnout výsledky a argumenty. Ale nesouhlasím s tím, že se za ty čtyři roky fotbal nikam neposunul. Když budete v budoucnu porovnávat ekonomickou stránku i výsledky reprezentace, tak zjistíte, že to v mém období nebyla taková katastrofa. Měli jsme reprezentaci na všech mistrovstvích, měli jsme úžasnou mládež s medailemi z dvacítek, devatenáctek i sedmnáctek. Měli jsme nasmlouvané partnery i ohromné vztahy se špičkami fotbalu. Nemyslím si, že by fotbal dostal na frak.
Lidé to tak ale vnímají.
Mediálně to tak skutečně vypadalo, ale to bylo dáno tím, jak bylo navoleno vedení. Ty tři valné hromady vypadaly hrozně, na té třetí už jsem nechtěl kandidovat, ale byl jsem přesvědčen a víceméně donucen, že pokud nenastane kompromis, tak to bude ještě horší. Takže jsem do toho šel, ale podcenil jsem to, že si nemůžu vybrat své lidi. A byli tam takoví, kteří to táhli úplně jinam. Přesto jsem pracoval velice usilovně místo toho, abych se někde chodil zviditelňovat a něco vykřikoval. Když se zeptáte místopředsedy Kubíčka, co za ty čtyři roky pro svaz udělal, tak asi dvěma sty stránek upomínkoval stanovy. A pak napsal asi 1 800 mailů, ale co se vyřešilo? Na nynější valné hromadě se ukázalo, že lidi už nechtějí konflikty, že toho mají dost. A já nejsem ten, který ty konflikty vyvolával.
