Šance č. 1. Mešanovič dostal míč na malé vápno. Byl úplně volný, nikde žádný obránce. Ale bývalý jihlavský kanonýr a miláček fanoušků ve slibné pozici netrefil bránu. V tu chvíli to vypadalo, že je jen otázkou času, kdy se Slavia prosadí.
Šance č. 2. Mešanovič střílel krátce po přestávce zpoza pokutového území... A trefil tyč! Byla to poslední opravdu velká slávistická příležitost.
„Mrzí mě hlavně ta první situace,“ popisoval. „Měl jsem trefit bránu. Nevím, co se v tu chvíli stalo. Myslel jsem, že stojím v ofsajdu, ale asi ne. Šlo to řešit daleko lépe.“
Bezbranková remíza...
...je málo. S výsledkem nemůžeme být spokojení. Měli jsme snad šest nebo sedm šancí, ale ty jsme neproměnili. Já sám měl ty dvě tutovky. Prostě nám to tam dneska nechtělo spadnout.
Proč to nešlo? Byli jste svázaní, že proti předposlednímu týmu tabulky „musíte“ vyhrát?
Nevím, čím to bylo. Ale těch šancí jsme měli hodně. Škoda, že jsme některou z nich neproměnili.
Ve druhém poločase však ubylo i těch šancí.
To je pravda. Ve druhé půli jsem dal tu tyčku a pak už jsme neměli nic. Jestli nás začala svazovat nervozita... Nevím, čím to bylo. Budu se opakovat, ale toho prvního poločasu je obrovská škoda.
Může tahle bodová ztráta mrzet v boji o evropské poháry?
Každá ztráta může hrát roli. Musíme to napravit už příště proti Ostravě. Další bodovou ztrátu už si nemůžeme dovolit.
Mimochodem, jak jste návrat do Jihlavy prožíval?
Strávil jsem tady pět hezkých let. Z tohohle pohledu to pro mě byl zvláštní zápas.
