Parádní vstup do druhé části sezony Pardubicím navíc vysloužil i skok na jedenáctou příčku.
„Nádhera! Takhle jsme si to představovali. A že odvážíme tři body z Karviné je pro nás jen dobře, jdeme v tabulce výš,“ těšilo Zlatohlávka. Ten se do sestavy pořádně zapracoval až v závěru podzimu a hned začal být platný.
Karviná - Pardubice 0:3, domácí znovu inkasovali třikrát. Hosté mají další výhru |
Bylo důležité, že vám v Karviné vyšel vstup do utkání?
My jsme se připravovali, že domácí budou nakopávat balony, což se potvrdilo. Přesto jsme v prvním poločase možná ztráceli v soubojích, ale podařilo se nám vstřelit branku. Měli jsme tam i další situace, mohli jsme v půli vést i dva tři nula. Ve druhém se ale Marek Icha trefil výstavní ránou a Láďa Krobot to krásně dovršil na 3:0.
I první gól byl pěkný, po kombinaci.
Jak říkáte. Míša Hlavatý mi nahrál. Měl jsem v hlavě, že budu střílet, ale viděl jsem vedle sebe Kryštofa (Daňka) a ten zakončil ke vzdálenější tyči.
Máte střeleckou formu, bylo těžké nestřílet a raději nahrát?
(zamyslí se) Pro mě je důležitý tým, je jedno, kdo góly dá, hlavně, že máme tři body. A že jsem nevstřelil gól? To nic neznamená, nahrál jsem. Doufám, že i dál budu pomáhat.
V 17.minutě za bezbrankového stavu jste přiznal teč a odvolal roh, který mohl váš tým zahrávat. Měl jste hned jasno, že to uděláte, nebo na vás protivníci tlačili?
Nebyl jsem pod tlakem. Ale Míša Hlavatý mi vyhuboval, že jsem se přiznal. Říkal jsem mu, že se nám to vrátí. A ten nahoře byl spravedlivý.
Překvapilo vás kolik jste měli šancí?
Ono to spíše vyplynulo ze hry. Po tom jednogólovém vedení Karviná ve druhém poločase už trochu otevřela hru, více ji zjednodušila a my byli ve druhé půli připraveni na brejkové situace, mohli jsme je ale vyřešit lépe. Také jsem měl jednu šanci.
Karvinský útočník Martin Doležal v souboji s pardubickým Denisem Halinským.
Utkání by určitě bylo napínavější, kdyby krátce po přestávce proměnil obrovskou šanci domácí Ezeh, který byl sám před vaším brankáře, že?
Je to tak. Ale stojím si zatím, že se nám vrátilo to, jak jsem se přiznal k té teči.
Trenér Kováč běžel až k rohovému praporku, aby s týmem oslavil třetí gól. Jak vnímáte jeho emoce?
Je super, když trenér s týmem žije a trenér Kováč to tak dělá, jak na tréninku, tak v zápase, vše prožívá s námi. Ale také nám říká, ať na lavičce moc nekřičíme, že za to mohou být zbytečné žluté, karty. Ale to k fotbalu patří. Jsme rádi, že tady je.
Jste z Moravskoslezského kraje. Jak se vám tady coby soupeři hraje?
Už jsem tady hrál s B-týmem Olomouce ještě druhou ligu, když Karviná postupovala. Začínal jsem v Hlučíně, ale pocházím z Ostravy, takže pro mě je to vždy výjimečné tady hrát. Měl jsem v hledišti celou rodinu, babičku, dědu, strejdu, všechny. O to je pro mě ta výhra krásnější.
Zřejmě si svých blízkých ale neužijete.
Hned jedeme zpátky a zítra nás čeká trénink, v devět máme sraz. Ještě musíme zvládnout třetí zápas, v sobotu s Teplicemi, a pak si to užijeme.
