Co ho vybudilo k fantastickému výkonu? Stačil první zákrok, jak u gólmanů bývá pravidlem. Vaniak se odpružil, vylétl pod břevno a vyrazil prudkou ránu. Pak v brance řádil. "Nic výjimečného. Mám lepší zápas, předloni v Liberci ještě za Drnovice. Přímáky do šibenice, rány zblízka, tam jsem měl všechno," vzpomíná.
Jinam než do Teplic se na něj táta nejezdí dívat. Teď se vydá dál. "Asi má víc peněz, zbyde mu na benzín," tuší gólman. Léta byl táta horníkem, teď vydělává na poště. Chodí na směny a syn mu dělá radost.
"Fotbal mě zachránil, jinak bych skončil na šikmé ploše," říká Vaniak. Pochází ze čtvrti Střekov s nevalnou pověstí. "S partou jsme se toulali, rozbíjeli okna." Dělal vylomeniny, jednou skončil na policii. S fotbalem dokonce na půl roku praštil. "Pak mě málem násilím přinutili vrátit se, to mi pomohlo." Je vynikající gólman. Má postřeh na čáře i odvážně vybíhá.
V Olomouci je už podruhé, před čtyři lety se s ní tehdy ve zlém rozešel. Hlavně s manažerem Jiřím Kubíčkem, který jej přeřadil do béčka. Vaniak si tehdy diktoval podmínky, za nichž prodlouží smlouvu. Nechtěl slevit a zametli s ním.
"Chyba byla na obou stranách," uznává. Půl roku bral čtyři tisíce, peníze si půjčoval.
Pak splácel stotisícový dluh. Přesto se vrátil, přišel z Drnovic. Čtyři roky neprohodil s Kubíčkem ani slovo a nakonec mu kývl. Už se spolu opět baví.
"Čas hojí rány. Chtěl jsem do ciziny, ale nebyl o mě zájem. Ozvala se jen Olomouc," vysvětluje gólman, který může došplhat až do reprezentace. Sám tomu ale nevěří. "Jsem už starý, myslím na jiné věci, abych něco dokázal v Olomouci."
