Na první „dětské tiskovce“ byla v rohu místnosti vystavená originální trofej pro vítěze Evropské ligy, s níž se budou moct lidé vyfotit před nedělním ligovým utkáním s Karvinou. „My jsme nikdy tomu poháru nebyli tak blízko. Pro nás je to stejný zážitek jako pro vás,“ říkal Lukáš Vácha, jehož dvakrát rozesmálo, když ho děti při dotazu oslovily pouze „Vácho“.
Kdy vyhrajeme titul?
Holoubek: Nám říkali, že ty otázky budou v pohodě. Nemáte tam pro mě něco lehčího? To by mi moc pomohlo. Kdy vyhrajeme titul, no...
Aspoň přibližně.
Holoubek: Příští rok.
Máte v plánu v zimě někoho přivést?
Holoubek: Bude důležité hlavně to, aby se uzdravili všichni zranění kluci. Pak bude kádr dost silný na to, abychom ještě na jaře potrápili Plzeň. O posilách samozřejmě přemýšlíme, ale musím být politik. Nemůžu nic říct, nemůžu ani naznačovat.
Venco, vnímáš během zápasu chorály?
Tiskový mluvčí Sparty Ondřej Kasík: Říkejte mu, prosím, Vendo, Vašíku, Vášo, jen ho, prosím, neoslovujte Venco. Nemá to moc rád.
Kadlec: Během zápasu na to moc není čas, soustředím se na hru. Vychutnávám si to spíš až po něm.
Luky, jaký je to pocit, když vstoupíš na vyprodaný stadion?
Vácha: To je to, na co se každý sportovec těší celý život. Když vyjdu na vyprodanou Letnou, lidi bouří, stojí, hraje sparťanská hymna, tak jsem šťastný, to mě naplňuje.
Co si myslíte o těch, kteří říkají, že je Sparta blbá?
Holoubek: Říkám jim, že nemají pravdu, že je to nejlepší a nejkrásnější klub v Česku. Je sen v něm být a fandit mu.
Vácha: Není to jednoduché, když to musíme poslouchat ze všech stran. Lidi buď fandí Spartě, nebo ji nenávidí. V tom to máme dost těžké. Já si ale vždycky říkám, že se nadává těm nejlepším.
Kadlec: Pro mě jsou tohle zvláštní lidi. Ale neberu jim to.
Jak jste se dostal k trénování Sparty? Slyšela jsem, že nejste z Prahy...
Holoubek: Jsem z Humpolce, kde jsem trénoval přípravku. Do Prahy jsem šel na FTVS a ve druháku jsme potřebovali praxi. Poslal jsem email na Spartu, Slavii i Bohemku, ale ozvali se mi jen ze Sparty. Začal jsem dělat vedoucího týmu 1993, od té doby jsem prošel jako hlavní trenér všemi kategoriemi a náhoda tomu chtěla, že jsem se ocitl tady. Válčíme a pokoušíme se Spartu nějak restartovat.
Kamarádíte s někým ze Slavie?
Vácha: Já s celou tribunou sever. Hodně. (směje se)
Kadlec: Já měl hodně dobrého kamaráda tady ve Spartě, ale odešel do Slavie (Josef Hušbauer). Od té doby se už tolik nebavíme, naše vztahy ochladly.
Holoubek: Já na Slavii nemám žádného kamaráda.
Chtěli jste vždycky hrát za Spartu?
Vácha: Víte, že jsem vyrůstal ve Slavii u největšího rivala, což je paradox. V tuhle chvíli jsem ale na té správné straně. (velký potlesk) Slavia mě vychovala, mám k ní vztah, ale tím to skončilo. Přišel jsem na křižovatku, jsem ve Spartě a vím, že cesta zpátky neexistuje.
Kadlec: Můj dětský sen byl hrát za Bohemku, kam mě táta přivedl jako malého kluka. V šestnácti mě cesta zavedla do Sparty, od té doby nepřipadá v úvahu, že bych v Česku šel někam jinam.
Vzpomínáte si na svůj první gól ve Spartě?
Vácha: V přátelském utkání na soustředění proti korejskému týmu. Přihrával mi Mára Matějovský. Bylo to pod trenérem Lavičkou.
Kadlec: Bylo to Baníku Ostrava, v závěru jsem trefil výhru 1:0. Bylo mi šestnáct let, už je to docela doba. Ale na ten gól si dobře vzpomínám. Bylo to na Letné a za Baník hráli třeba Otepka nebo Lukeš.
Vácha: Já ten zápas za Baník hrál taky.
Kadlec: Tebe jsem si nepamatoval.
Holoubek: Ligu jsem nehrál, já byl ve třetí lize. Prvoligový gól nemám, ale branky dávám za Spartu běžně v trénincích. Tam se to snažím dohnat.
Který gól byl pro vás speciální?
Kadlec: Za Spartu kromě toho prvního taky gól Feyenoordu Rotterdam. A taky za Frankfurt v bundeslize Dortmundu. O gólu proti velkému týmu jsem vždycky snil. Fajn byl taky první gól za reprezentaci.
Vácha: První ligový gól v dresu Liberce, za Spartu určitě gól, který jsem vstřelil v derby Slavii.
Jaký byl váš fotbalový vzor?
Vácha: Vždycky táta, i životní. Ale z velkých fotbalistů to byl Brazilec Ronaldo. Nevím, jestli si ho ještě pamatujete. Neviděl jsem tolikrát hrát Maradonu, ale když jsem se zpětně díval na nějaké věci, tak to byl podle mě génius.
Kadlec: I když můj táta nehrál na extra úrovni, pro mě byl nejvíc on. Pak jsem měl rád Thierryho Henryho, poslední dobou obdivuji Portugalce Ronalda, tak jako většina mladých kluků.
Holoubek: Líbil se mi Pepa Chovanec a Marco van Basten.
Vácha: Mně se líbilo, jak měl pan Chovanec ty ponožky přetažené přes stulpny.
Holoubek: Mě zase překvapilo, že jsi měl za vzor hráče, který nehrál tvůj post.
Vácha: Ještě jsem tomu tolik nerozuměl.
Jaké to je zahrát si s Tomášem Rosickým a Davidem Lafatou?
Kadlec: Zatím jsem toho s Tomášem moc nenahrál, ale měl jsem tu čest s ním být v reprezentaci a je to, jako když jsou na hřišti další tři hráči navíc. On je dokáže zastoupit. Je to jiný svět. A David Lafata? Nemusí být na hřišti cítit, ale gól téměř vždycky dá. Měl bych si z něj něco vzít a zaměřit se na to, jak to dělá.
Vácha: S Davidem jsem vždycky rád hrál, protože většinou dal gól a my vyhráli. Co se týče Rosy, tak jsem vždycky všem říkal, že je to mimozemšťan, že sem nepatří. Že se nadnáší.
Holoubek: Lafi je neskutečná osobnost, chce vyhrávat v každé hře, co děláme. Má to v sobě. Tomáše jsem zažil na tréninku jen párkrát. Když ho vidím zblízka, tak opravdu musím říct, že je to člověk, který sem fotbalově nepatří. Je to fakt mimozemšťan. Co on je schopen realizovat a vidí na hřišti, to běžný smrtelník nevidí.
Není vám zima, když hrajete v krátkých rukávech?
Vácha: Mě vždycky hřeje sparťanský dres.
Holoubek: Mně je vždycky strašná kosa.
Nechtěli byste si zkusit jiný sport?
Kadlec: Já bych rád, mám rád basketbal, jsem jeho velký fanoušek. Kdyby byla možnost, tak bych si klidně zahrál basket v Americe.
Vácha: Já bych fotbal nikdy za nic nevyměnil, nikdy bych se ho nevzdal.
