Poprvé a zatím naposledy klub opustil nejvyšší soutěž. O pouhé dvě setiny v brankovém podílu! Při rovnosti bodů rozhodl podíl vstřelených a obdržených branek. Třinec ho měl 0,83 a Sparta 0,81...
Mizerná sezona, kdy trenér Ivan Mráz neúspěšně nahrazoval starší generaci sparťanů mladou krví, vyvrcholila událostmi z posledního kola. Vyprávějí se o tom legendy, psalo se v knihách.
Sparťané si podle pamětníků úplatkem pojistili domácí výhru nad Teplicemi 4:0. Totéž udělal Třinec, který nastoupil proti Bohemians. Nešlo o jediný švindl. Zápasy měly začít ve stejný čas, aby se předešlo spekulacím.
Hlavní rozhodčí Korček však v Třinci zpozdil výkop neplánovanou minutou ticha za zesnulého činovníka. O přestávce se kvůli horku šel sprchovat, potom si nechal poslat pro suchý dres. Zápas tím protáhl a skončil o 7 minut později než na Spartě.
Na Letné to byly minuty hrůzy. Hráči seděli na trávníku a poslouchali rozhlasovou reportáž z Třince: domácí zvýšili na 4:0, 5:0. Konec. 12 000 sparťanských fanoušků čekalo napjatě na tribunách – s tranzistoráky u ucha, jiní v nevědomí, co se děje.
Naposledy totiž slyšeli od hlasatele zprávu, že Třinec vede v 10. minutě už 2:0. Pak už nic.
"Nechtěli jsme, aby nás to při zápase znervózňovalo," říká Kára.
Najednou se z amplionů ozvalo: "Třinec vyhrál pět nula! To pořád ještě znamená, že jsme se... ne, tak bohužel, nezachránili..." Ticho. Lidé zůstali v úžasu. Copak je možné, aby Sparta sestoupila? Šli domů a gólový podíl znovu a znovu přepočítávali.
"Vidím Himla (šéf sportu za socialismu a příznivec Sparty – pozn. red.), jak nasupeně letěl ze stadionu," vybavuje si tehdejší sparťan a reprezentant Vladimír Táborský. "Lidi mu nadávali, jak mohl dopustit, že nás Bohemka potopila."
O případu jednali nejvyšší komunističtí mocipáni. Šlo přece o Spartu, "vládní" klub. Nakonec přišel příkaz aféru utišit, je třeba psát pozitivní věci – Husák byl zvolen právě prezidentem a blížila se spartakiáda, oslava režimu.
"Pro klub to byla hrozná doba, ale rok v druhé lize prospěl. Pročistil se vzduch," tvrdí Táborský.
Byl v tom i kus romantiky, dobrodružství. Představte si, že na 2. ligu chodí patnáctitisícové návštěvy a na poslední zápas sezony s Banskou Bystricí je prodáno všech 33 tisíc lístků. To byla druholigová Sparta.
|
Jak se Bohemians kdysi nechali za slušný peníz porazit v Třinci "Na jaře v pětasedmdesátém roce jsme hráli poslední kolo na hřišti Třince pozoruhodné utkání: naši hráči se za slušný peníz nechali porazit 5:0, což znamenalo záchranu pro domácí a šokující sestup pro slavnou Spartu. Není divu, že v té době letenská nenávist k Bohemce dosáhla maximální výše. Třinečtí bafuňáři se ozvali 10 dní před zápasem, že by přijeli do Prahy jednat. V botelu Racek jsem jim kývl na návrh, že prohrajeme 1:3 nebo 1:4. Když jsem dodal, že za to nechceme peníze, ale na přestup šikovného obránce Pauříka, úsměvy jim ztuhly. Další schůzka se konala za pár dní v mém bytě. Pauříka si cenili na 300 tisíc korun. Domluvili jsme se, že prohrajeme jen o 3 góly, to prý bude stačit, něco doplatíme a Pauřík bude náš. Dohodu jsme potvrdili vypitím lahve Honzy chodce. Jednala taky Sparta s Teplicemi. Jejich brankář prohlásil, že víc než 4 góly na Letné nepustí, protože nechce být za šaška. Sparta mu předem dala 40 tisíc korun.Podplatila i několik dalších hráčů.Sparta se ozvala i nám a nabízela slušný balík za to, že v Třinci vyhrajeme. Ale zůstalo jen u telefonických slibů, peníze nikdy nepřivezla. Patrně spoléhala, že nemůžeme prohrát tak skandálně vysoko. Před utkáním jsme byli domluveni, že doladíme Pauříkův přestup. Jenomže na stadionu nás nikdo z funkcionářů nečekal. Schovali se. Podezření, že se hraje "jiná hra", každou minutou sílilo. Hlavní frašku sehráli naši hráči. Titulní role se zhostil brankář Kozinka. Byl totiž – asi se 4 až 5 spoluhráči – Třincem koupený. Nad kšeftem dohlížel Kozinkův bratr, který seděl na tribuně s místním funkcionářem. Údajně, jak jsme se později dozvěděli, si mezi sebou na zemi šoupali tašku s penězi. Podle toho, jak se skóre tady a na Letné vyvíjelo. Jestli v ní bylo 120 tisíc, nebo dokonce 150, jsem se nedozvěděl. Myslím, že odhad by mohl být správný. Naše obrana byla děravá, na hřišti docházelo ke komickým situacím. Třeba Panenka, který nemiluje tvrdou hru, udělal faul, za který jsme byli potrestáni penaltou. Kozinka ji skoro chytil, ale v poslední chvíli ucukl... Z toho, co se dělo na hřišti, jsme byli – předseda Tipek, trenér Musil, sekretář Houška i já – vyděšeni. Že nás podtrhli vlastní hráči. Musil odešel z lavičky za stavu 4:0. Kozinka se po utkání snad ani nevysprchoval a rychle zmizel. S bráchou ujížděl domů do Trnavy. Dodnes vidím Frantu Jílka, který patřil k těm "opomenutým", jak po zápase se slzami v očích mlátí v kabině kopačkami o zem. Z nejstaršího udělali spoluhráči na place šaška. Trapně ale bylo i těm, kteří v tom měli prsty. Došlo jim, že to přehnali, a posláním Sparty dolů se nelze chlubit. Vztahy v mužstvu byly ty tam. Dlouho trvalo, než se trochu spravily. Pauřík k nám nikdy neodešel, skončil ve Slavii." Zpověď tehdejšího hospodáře klubu Zdeňka Svobody, jak ji zaznamenal Pavel Kovář v knize Fotbalová chobotnice. Redakčně upraveno a kráceno. |
