Cestou na tiskovou konferenci před začátkem jarní části sezony ho zbrzdila nehoda v pražském tunelu Blanka. Postál si v koloně, setkání s novináři se kvůli tomu o pár minut zpozdilo.
Jinak ale Lafata, kapitán fotbalové Sparty, před startem jara žádné limity necítí. Že mu pomalu táhne na šestatřicet? No a co?
„Přípravu jsem přežil ve zdraví, záda drží. Když jsme trénovali v zimě, na umělce, tak člověk věk trochu cítí, ale ve Španělsku a tady na přírodní trávě se cítím dobře,“ hlásí před startem jara.
Nejen proto, že se udržuje fit, si Lafata vysloužil ve Spartě novou smlouvu, se kterou už nepočítal. Myslel si, že dohraje sezonu a rozloučí se, místo toho bude součástí týmu i v příštím ročníku.
A je na něm vidět, jak si prodloužené mládí užívá. V pondělí byl na Letné samý úsměv, vtipkoval a s radostí pózoval s blonďatými hosteskami v dresu s logem nového sponzora.
Má pořád motivaci: Když se Spartě povede jaro, může na stará kolena ještě jednou zabojovat o vysněnou Ligu mistrů, kterou si nikdy nezahrál.
„Přiznám se, že jsem byl smířený s tím, že v létě končím,“ netají. „Vždycky jsem se toužil do Sparty dostat, o to víc mě teď těší, že tu můžu být o něco delší dobu.“
Potěšení je oboustranné. Prodloužení kontraktu se Lafata nedočkal za zásluhy, ale proto, že na hřišti pořád válí.
Bez jeho deseti podzimních ligových gólů mohla být Sparta v tabulce na horším než třetím místě a náskok Plzně se Slavií mohl být větší. Dvě branky přidal v evropských pohárech, takže má slušně nakročeno k další minimálně dvacetigólové sezoně - byla by třetí v řadě.
V minulém ročníku se ve všech soutěžích trefil celkem sedmadvacetkrát, rok předtím dokonce třiatřicetkrát. Nebýt sezony 2013/14, kdy Sparta neprošla do Evropské ligy a on tak hrál méně zápasů, mohla být série ještě delší.
„Nerad bych prohlašoval, že dám zase dvacet gólů. Ale když jdu na hřiště, vždycky se chci trefit, na tom se nic nemění,“ ubezpečuje Lafata.
Ale může i dávno po třicítce vydržet na podobné úrovni ještě rok a půl? A bude k tomu vůbec mít dostatek příležitostí?
V posledních přípravných zápasech dostával na hrotu přednost Juliš, takže se nedá vyloučit, že první jarní zkoušku, duel Evropské ligy v Rostově, Lafata začne na lavičce. Smířil by se s rolí náhradníka?
„Musel bych,“ usměje se. „Je nás tady přes dvacet a záleží na trenérovi, koho vybere. Já chci hrát a budu trénovat tak, abych ho přesvědčil, že si šanci v základu zasloužím. Až si tady budou myslet, že na to nemám, tak mi to řeknou a skončím.“
Tahle chvíle je ale zřejmě ještě daleko.
