Daniel Holzer měl proti Příbrami tři šance a tu nejtěžší proměnil, když po rohu křižnou střelou mířil ke vzdálenější tyči.
„Je to obrovská úleva,“ přiznal. „Zio (stoper Stronati) mi každý zápas připomínal, že jsem už dva roky nedal gól,“ usmál se Holzer.
Byl jste z toho už nervózní?
Trochu, protože nějaké šance jsem měl a nevyužil je. Teď přejdu paradoxně ze zálohy na beka a dám gól... Jsem moc rád. Ostatně obránci dnes musejí být ofenzivní a takový budu pořád. Pokud by ale moje gólová pauza měla být zase dva roky, bylo by to se mnou špatné.
Věnujete gól dceři?
Ano, je to nějakých sedm týdnů, co se narodila. Trochu se načekala, ale teď to přišlo. Hlavně, ať je zdravá a vše klape. Dcerce klidně věnuji každý gól, který dám. Snad jich bude více.
Na levém kraji obrany nehrajete poprvé. Je pro vás lepší, když máte mužstvo před sebou?
Jo. Už nějakou dobu jsem si přál přejít na beka, ale hrál tam Jirka Fleišman, a skvěle. Jenže se zranil. Je to nepříjemné, ale z toho můj přesun do obrany vyplynul. V této moderní době se mi tam hraje dobře. Vím, že mám za sebou ještě stopera a gólmana, jimž hodně věřím, i když se snažím svoje úkoly do defenzivy plnit na sto procent. Vím však, že když něco udělám, tak to vzadu za mě zatáhnou. Mám tak dostatek prostoru vyrážet do útoku. Ten post je pro mě oproti křídlu, kdy jste zády do hřiště a pořád musíte něco hledat, lehčí. Sedí mi víc.
Jiří Fleišman se po zranění vrací do hry. Nemáte obavy o místo?
Mám. Ale to je pozitivní, protože pokud by nebyla konkurence, výkony by nebyly takové, jaké mají být. Může mě to ještě více nakopnout. Ale jsme samozřejmě tým. Naštvaný nebudu, když nastoupí Fleiši, budu přát klubu, ať hlavně vyhraje a ať se nám všem daří.
Máte za sebou dva zápasy pod novým trenérem Ondřejem Smetanou. Co se změnilo?
Máme mnohem větší energii. Tu pan Smetana vlil do týmu, jak chováním na hřišti, na trénincích, v kabině. Řekli jsme si nějaké herní prvky, co chceme hrát. Je tam hodně pozitiv. A někdy se i omlouvá, že se tak zabere do tréninku, že na leccos zapomíná. Pro nás to je ale super.
Ondřej Smetana: Vím, že metodicky by to ode mne mohlo být lepší, ale snažím se, aby tréninky byly živější, intenzivnější, což je pro některé kluky jiné, nejsou na to zvyklí. Dělám chyby, ale mohu si je dovolit, protože hráči taky chybují... (směje se)
Danieli, výhra na Příbramí 5:0 je v lize nejvyšší Baníku za minulých patnáct let. Takže vše do sebe dokonale zapadlo?
Konečně nám to tam napadalo v jednom zápase. Všichni víme, jak jsme se strašně na góly nadřeli. Tentokrát bylo vše, jak mělo. Dobře jsme se připravili na soupeře, jakým způsobem hrát do jeho obrany. Vyšlo nám skoro vše. I standardky, které jsme nacvičovali s Honzou Baránkem (asistent trenéra).
Ostravského Daniela Holzera (vpravo) se snaží zastavit Jan Prosek z Pardubic.
Proti Příbrami se prosadilo pět různých střelců. Je dobře, že jste se o góly takto rozdělili?
Je to super. K tomu Zajda (Zajíc) trefil dvě břevna, z čehož těžil Šáša (Šašinka). Kluky nahoře musím pochválit. Šáša se Zajdou se doplňovali, hráli blízko u sebe. Jeden šel do míče, druhý na něj navázal. Trochu mi to připomnělo jejich spolupráci na Slovácku, kde předtím nastupovali vedle sebe. Pokud takto budou hrát, budou přínosem pro náš klub a góly přijdou. A je jedno, jestli je dá Šáša nebo Zajda, nebo kdokoliv jiný. Třeba já po dvou letech (směje se).
Ve středu hrajete pohár v Praze proti Spartě. Určitě by to chtělo vysoké vítězství potvrdit, což?
My to budeme muset potvrzovat každý týden. Pokud ale budeme pracovat jako dosud, tak se snad ukáže naše kvalita. Bez běhání to však nepůjde.
