Davide, přestože jste loni v klubu Levski Sofie prožil vydařený rok završený titulem, letos s vámi nový trenér nepočítal. Jaká byla vaše první reakce na nabídku Plzně?
Byl jsem rád. Chtěl jsem se dostat z toho, co jsem v Bulharsku prožíval, a jsem rád, že jsem zpátky. Plzeň je mužstvo, které chce hrát nahoře, a já věřím, že to tak bude.
Co jste v Bulharsku prožíval?
Loni jsem normálně hrál. A najednou se z ničeho nic ze dne na den vyměnil trenér a vedení mužstva a majitel Levski, který o všem rozhoduje, dovedl nové hráče. Najednou jsem byl nechtěný. Klub chtěl, abych se stal součástí transferu s jiným klubem, ale jinam do Bulharska jsem nechtěl jít.
Takže jste začal lovit v jiných vodách...
Byl jsem hned rozhodnutý pro Plzeň. Manažer mi sice ještě nabízel nějaké Turecko, ale to jsem odmítl. Chtěl jsem zpátky do Česka.
Sehrála ve vašem rozhodování roli také osoba trenéra Vrby, s nímž se znáte dlouhá léta z Baníku?
Určitě. Pan Vrba mi zavolal, a to sehrálo velkou roli. Znám ho dlouho, hrál jsem pod ním asi pět roků, už od mládežnických celků Baníku.
Odmítl jste Turecko, do něhož míří mnozí čeští hráči za vidinou peněz. Ty vás nelákaly?
(smích) Oty peníze až tak nejde. Mohl jsem zůstat i v Bulharsku, kde bych taky měl o hodně víc peněz než v Česku. Nechtěl jsem. Liga tam není na takové úrovni.
Jaká vůbec je bulharská liga?
Levski je něco jako tady Sparta. Všichni proti nim brání, nenávidí je celý národ, atmosféra na ostatních stadionech, kam se vyjede, stojí za to. Ale celkově myslím, že bulharská liga je horší než naše. A hlavně zázemí a prostředí kolem je o dost horší než tady. Třeba nemůžu pochopit, když jsou v Evropské unii, že jim dovolí takové stadiony.
Jak vypadá typický bulharský stadion?
Šatny jsou hrozné, tribuny, trávník... všechno. Na jednom hřišti se normálně pásly ovce.
Před zápasem?
Jo, před zápasem. Oni to asi tak sekali. (smích) Bylo to v Sandanski a já byl v takovým šoku, že jsem se z toho nevzpamatoval celý zápas.
Zázemí Levski je ale na úrovni, že?
Levski má krásný stadion, to je asi jediný klub. I když vlastně ještě CSKA Sofie a Litex Loveč jsou kluby, které za to stojí. A když se hraje derby Levski s CSKA na National stadionu, přijde dvacet tisíc lidí.
Měl jste kontakt s českou ligou a co vůbec víte o Plzni?
Českou ligu jsem sledoval pořád, a když se měnila situace a já se dozvěděl o možném odchodu do Plzně, sledoval jsem ji o to víc. Díval jsem se na internetevé přenosy. Chtěl jsem se dívat i na zápas Plzně v Ostravě, ale nevyšlo to, musel jsem jít na Levski. Pak byl trénink a všichni jsme tam museli být.
Jak probíhalo bulharské loučení?
Chtěl jsem odejít, takže jsem se ze dne na den sbalil a byl jsem pryč. Ale kamarády jsem v klubu měl, jsou tam Maročané a Brazilci, s nimiž jsem si rozuměl, takže s nimi jsem se byl rozloučit. I třeba maséři Levski byli v pohodě.
Do plzeňské kabiny půjdete poprvé až za chvíli. Už jste s někým mluvil třeba po telefonu?
Jo, s Rajtym (Rajtoralem) a Míšou Daňkem už jsem mluvil. S kluky, co se známe s Ostravy.
Jak rychle se můžete objevit na trávníku v plzeňském dresu?
Možná už v neděli proti Liberci. Žádný tréninkový výpadek jsem neměl, naopak my, co jsme nehráli, jsme toho museli naběhat mnohem víc (smích). Ale záleží samozřejmě na trenérovi.
