Poslední minuty utkání v Bordeaux mu připadaly nekonečně dlouhé. Na tabuli naskočila pětačtyřicítka druhé půle, podle pravidel se čas zastavil. Rozhodčí Diaz Vega ukázal, že nastaví tři minuty. "Podíval jsem se nalevo od branky, běžely tam hodiny. Svítilo 22.33, říkám si ve 22.36 bude konec. Pořád jsem tam pošilhával, kdy už to bude. Nevěřil jsem do poslední chvíle, dokud to rozhodčí nepískne."
Byl to zvláštní zápas, nikdo nepotřeboval nutně vyhrát. Spartě stačil k postupu bod. "Těsně před zápasem nám řekl prezident klubu pan Košťál, jak se hrálo v Moskvě. To změnilo taktiku." Hrálo se uprostřed hřiště, uspávající fotbal. "V tom to bylo nebezpečné. Trenér Hašek nás varoval, že Bordeaux má takový styl. Porazili jím doma právě Spartak Moskva. Rusové hráli a Francouzi stříleli góly."
První půle mu dala za pravdu. Wiltord se znenadání dvakrát zjevil v šanci, avšak Poštulka báječně zachránil. "Reflex a štěstí," našel skromné vysvětlení. Také malá domů Martina Haška mu dala zabrat, musel ji hokejovým rozklekem vykopnout. "Míč by šel vedle, ne? Já jen chtěl, aby to nebyl roh."
Spoluhráči kolem Poštulky procházeli a radostně pokřikovali. "Připravte se, spadne s námi letadlo," řval Josef Obajdin, očekávající bouřlivou cestu domů. "Žádné velké oslavy, za tři dny zase hrajeme, to bychom se zničili," odporoval mu Poštulka.
