Nyní kope sedmadvacetiletý záložník za Mladou Boleslav. A už se nemůže dočkat, až v neděli od 18 hodin vyběhne proti Spartě.
Takže když ho navštívíte v jeho bytě kousek od mladoboleslavského stadionu, ani vás nepřekvapí, že v televizi běží záznam utkání České Budějovice – Sparta. „Omlouvám se, nevadí? Budu se po očku koukat.“
Jistě. Povězte mi nejdřív, říká vám něco jméno Jaroslav Sakala?
To víte, že jo. Když jsem přijel do Česka, jeden spoluhráč mi říkal, že se jmenuju stejně jako váš skokan na lyžích. Mistr světa. Představte si, že nedávno jsem se poznal s jeho synem Filipem, taky kdysi skákal, přišel se podívat na náš trénink, tak nás seznámili. Vtipná situace: „Sakala, těší mě.“ Ale jak vidíte, příbuzní nejsme, já ani na lyžích nikdy nestál.
Hráli jsme fotbal v zastrčených uličkách, v písku, štěrku, bosí. A s míčem z plastových tašek. Dnešní děti v Zambii už mají běžné míče, ale my si vždy zmuchlali hodně plastových tašek dohromady, obvázali je provázkem nebo vlnou a hotovo.