„Co tam přišel trenér Holoubek, prohráli myslím až teď s Teplicemi. Nečeká nás nic jednoduchého. Ale nemůžeme se úplně ohlížet na to, s kým hrajeme, body prostě musíme sbírat,“ dodává.
Určitě se však coby gólman ohlížíte na to, jací střelci proti vám nastoupí. Je jich dost, třeba Ladra, Jawo nebo Kušej.
To je taková klasická příprava na zápas, čím víc informací o těch hráčích máte, tím lépe. Ale při videoporadách je dostanou i moji spoluhráči, abychom byli co nejlépe nachystaní a věděli, kde je Boleslav nebezpečná, a kde naopak slabší.
Zřejmě se také pravidelně cepujete v bránění standardek.
Ano. Nějaké góly jsme z nich dostali, teď je bráníme trochu jinak než dřív. Občas ale gól ze standardky zkrátka padne, nedělal bych z toho nějaké haló. Člověk by z toho neměl mít v hlavě paniku, když jde do zápasu. Že nemůžeme dopustit roh, protože bychom z něj mohli inkasovat. Z toho je jen nervozita. Přesně z ní pak ty góly padají, protože hráč není tam, kde být má, nezareaguje dostatečně rychle.
Pardubický brankář Antonín Kinský brání hradeckému útočníkovi Ondřeji Šašinkovi.
Za poslední tři kola jste sice doma remizovali s Budějovicemi, ale také jste získali čtyři body venku, takže to v součtu není tak zlé, ne?
Souhlasím. Ta utkání se nám povedla, protože s týmy, které byly pod námi, jsme vždycky uhráli aspoň bod, a nedali jsme jim tudíž šanci se k nám přiblížit. To je v těchhle zápasech, zvlášť v této části sezony, důležité. V boji o záchranu se počítá každý bod. Tři z Olomouce (výhra 2:0) jsou cenné, je to dobrý, zkušený tým, který obyčejně hraje nahoře, i když poslední dobou výsledky moc neměl. Teď máme před sebou utkání se dvěma soupeři, kteří jsou nad námi. Ale rozhodně nechci říkat, že se v nich od nás nic nečeká, tak to nastavené nemáme. Věřím, že můžeme bodovat jak doma s Boleslaví, tak i na Bohemce. S podobnými mužstvy se nám hraje možná i lépe než s těmi ze spodku tabulky.
Čeho si na výsledku ze Zlína nejvíc ceníte? Že se tým nepoložil po rychlém gólu Vukadinoviče a odehrál solidně druhou půli?
V prvním poločase nám to nešlo před tím gólem ani po něm. Pomalu jsme otáčeli hru, vůbec jsme nebyli nebezpeční dopředu. O přestávce jsme si v šatně sedli a řekli si, co chceme změnit, což jsme pak plnili a vzešla z toho vyrovnávací penalta. Potom byla hra slušná, měli jsme nějaké náznaky zakončení, i když to Zlín taky. Od té schopnosti reagovat na nepříznivý vývoj se můžeme odpíchnout.
Ožehavých situací, které jste před vlastní brankou musel řešit, nebylo zase tak moc, ale když už se nějaká urodila, musel jste být opravdu pozorný.
Když hrajete s někým lepším než vy, je takových situací daleko víc, ať už tutovek, kdy se musíte vytasit s nějakým dobrým zákrokem, nebo dalších akcí, s nimiž by si gólman měl poradit. V zápasech, jako byl ten se Zlínem, ale musíte v těch dvou třech momentech obstát. Když ne, druhý tým potom zaleze dozadu a je pak těžké se do něj tlačit. První gól hraje klíčovou roli. Takže být pozorný je nezbytnost, nicméně to platí vlastně vždycky.
Při jediné trefě Zlína jste měl smůlu, že vás Vukadinovič prostřelil mezi nohama. V šatně jste si ale potom asi říkali, že tímhle způsobem nemůže až k bráně nikdy projít.
Je to tak, tohle se stát nesmí. Pro Vukadinoviče to byl jednoduchý gól. Zlínští do té doby měli nějaké menší šance, ale ne takové, že by z nich museli skórovat. Tohle bylo laciné, podobně inkasované branky si nesmíme dovolit. Ani teď, ani jindy. Když už nám soupeři dají gól, ať je to po dobré souhře. On prošel mezi třemi hráči, tomu lze předejít.
Vrátím se teď o něco v čase. Před pár týdny jste společně s parťáky z týmu Markem Ichou a Denisem Halinským reprezentovali v jednadvacítce. Vy jste odchytal poločas přáteláku se Severním Irskem v Pardubicích a pak na vás trenéři ukázali i pro kvalifikační duel v Hradci Králové s Islandem. Jak jste si to užil?
Měl jsem pochopitelně velkou radost, že jsem mohl být v bráně. Už někdy od prosince či ledna, kdy začínala příprava, jsem věděl, že tu bude sraz, a byl jeden z mých cílů se do těch zápasů dostat. Šel jsem si za tím a byl si jistý, že když budu chytat ligu tady v Pardubicích, je velká šance, že se to povede. Něco jsem pro to udělal, takže i ta radost pak byla daleko větší. Tím spíš, že se nám to vydařilo i výsledkově. Je skvělé, že máme šanci dál bojovat o postup ze skupiny. V Hradci byl v základu i Ichyč, k tomu Hali na lavičce. Těším se na příští kvalifikační zápasy, které nás čekají v září.
Brankář Antonín Kinský v přípravném utkání jedenadvacítky proti Severnímu Irsku.
Nemrzí vás, že je mezi reprezentačními okny takový odstup?
Mrzí mě to moc, nejradši bych byl, kdyby se to hrálo teď. Ale prostě to tak je. Navíc teď mám v hlavě přednostně konec sezony v Pardubicích, i když myšlenky mi ke kvalifikaci občas zabrousí. Chci tam určitě být a hrát, udělám maximum pro to, abych tou dobou pravidelně nastupoval a předváděl dobré výkony. Pak už je to na trenérech.
O Islandu se i vzhledem k jeho výhře 2:1 v prvním vzájemném klání právem hovořilo jako o silném soupeři. Nebyl jste až překvapený, jak dobře se pro vás hradecký zápas s ním vyvíjel? Skóre 4:1 je výborné.
Jo, díky němu s Islandem máme lepší bilanci a při finálním účtování se to může hodit. Rozehráli jsme to slušně, ale že by to bylo ze začátku zase tak jednoznačné, to ne. My jsme drželi balon, docela jsme se dostávali před jejich vápno. A šance, co jsme si vytvořili, jsme skoro všechny proměnili. Ta efektivita byla klíčová. Dali jsme na 1:0, pak na 2:0. Po přestávce jsme do toho znovu šli s tím, že nejdeme jen bránit výsledek, ale že ten zápas rozhodneme a díky tomu se zklidníme. Islanďané byli směrem nahoru taky nepříjemní, měli tam šikovné kluky. I za stavu 2:0 je pořád riziko, že si někdo vezme balon, navede si ho a „vymete“ to. A pak tam po sobě budeme koukat, protože v ten moment by byla ta bilance s nimi vyrovnaná. Že jsme dali na 4:0, bylo vážně důležité. Gól inkasovaný z penalty už pak nic neřešil.
