„Chci, abychom si zatleskali společně; jak fanoušci mně, tak já jim, všem Tepličákům. Chci, abychom se rozloučili s úsměvem,“ představuje si šestatřicetiletý matador.
„Přeju si, ať se situace zklidní nejen ve fotbale, ale i v normálním životě.“
Z možného trojitého loučení zůstalo v Teplicích - naštěstí pro ně - dvojité; s 1. ligou se skláři loučit nemusí, o fous se udrželi právě na úkor Příbrami, sbohem ovšem dají letošní sezoně a právě Ljevakovičovi.
Knihu svojí kariéry zavírá s úlevou. „Výsledky v posledních letech nebyly dobré, takže už mě to ani nebaví,“ přiznává na klubovém webu bez okolků.
„Už se těším, až moje kariéra skončí. Na poslední zápas jsem pozitivně naladěný a musím říct, že si ho hodně užiju.“
Rozlučku pro něj chystají klub i fanoušci. Před, při i po zápase, který má výkop v 17 hodin. Co to bude, je zatím přísně tajné.
„Já poděkuji za všechny roky, které jsem v Teplicích strávil,“ plánuje Ljevakovič.
Na Stínadlech završí svou 14. sezonu v české lize. „Věřím, že to bude pokračovat dál. Liga končí, ale navážu na to a najdu si jinou cestu ve fotbale, abych měl pozitivní myšlenky.“
V Teplicích, kde zdomácněl, by se měl podílet na trénování rezervního mužstva.
Jeho derniéra byla ohrožená, naposledy v Karviné musel střídat. „Při rozcvičce mě píchlo pod zadkem, bál jsem se. O přestávce jsem to cítil víc, tak jsme se dohodli, že zůstanu v kabině. I kdyby ve svalu byla trhlina, donutím se nějakou minutku odehrát,“ říká tvrďák teplické sestavy.
 |
„Chtěl bych se loučit vítězstvím, ať na závěr ligy uděláme něco optimistického. Když bude trestňák nebo roh, rád si to kopnu.“
Odchod do fotbalové penze dosvědčí členovi ligového Klubu legend, do kterého se dostal jako první cizinec, i pár členů rodiny.
„Vzhledem k pandemii z Bosny nedorazí nikdo, ale brácha z Německa přijede, potom ještě jeden sourozenec a bratranci,“ těší se Ljevakovič, ligový rekordman ve žlutých kartách. Nasbíral jich 104, přidá na závěr symbolicky sto pátou?
