Paul Scholes, zrzek uprostřed záložní řady. Astmatik, jehož trápí degenerativní poškození pravého oka.
"To pro Paula vyhrajeme finále Ligy mistrů," prohlásil trenér Alex Ferguson před soubojem s Chelsea.
Fotbalový všeuměl si zaslouží poklonu: za věrnost i za umění.
Většina světa možná bude náruživě sledovat, jestli Cristiano Ronaldo vstřelí další gól, jestli Ryan Giggs překoná historický rekord v počtu startů za Manchester, jestli Petr Čech vychytá další nulu v brance Chelsea. Experti však smeknou před Scholesem.
Dnešní finále je pro něj odměna.
V roce 1999, když Manchester senzačně otočil výsledek s Bayernem Mnichov, hrát nemohl kvůli trestu za žluté karty. "Ale teď si finále zahraje určitě. Slibuju, že má místo jisté," řekl trenér Ferguson po semifinálové odvetě s Barcelonou.
Právě Scholes, řečený Zázvorový princ, zařídil postup. Navíc nádhernou střelou. Při svém 101. utkání v Lize mistrů napřáhl pravačkou a trefil míč dělovou ránou vnějším nártem. Balon chytil mírnou rotaci a zapadl do levého horního rohu.
O 33letém záložníkovi se ví, jak přínosný je pro tým. Má dokonalý přehled, skvělou přihrávku, tvrdou střelu, výborně ovládá míč, a když je potřeba, fauluje. Nebojí se ničeho. Bývalý parťák Roy Keane o něm napsal: "Nehraje si umanutě na celebritu, necpe se za každou cenu do novin. Je to úžasně talentovaný hráč, kterého sláva nezměnila."
Pokud chcete vědět, co si táta tří dětí před finále myslí, nedozvíte se to. S novináři Scholes mluví jen naprosto výjimečně. "No, on toho moc nenamluví ani v kabině," vyprávěl spoluhráč Michael Carrick.
Za Paula Aarona Scholese totiž mluví fotbal.
. Finále Ligy mistrů: souboj trenérů, střelců i legend
|
