Třeba být trenérem. To vás nenapadlo?
Myslím, že užitečnější mohu být jako manažer. Nad Real Madrid klub není. světě má největší věhlas, osmkrát vyhrál Ligu mistrů, koupil nejdražší hráče současnosti daneho a Figa.
Co se stane, pokud na Spartě prohraje?
Coby? Život poběží dál. Stát to může, Sparta má výborný tým, bude nažhavená a bude mít obrovskou motivaci, vlastně tu nejvyšší. Co je víc než nastoupit proti Realu Madrid?
Porazit ho.
To je pravda. Oba týmy vědí, jak důležitý zápas to bude. Začíná druhá fáze Ligy mistrů, uděláte vítězný první krok a hned je
vám líp.
Česko se na středu obzvlášť těší, všechny lístky v předprodeji zmizely během tří hodin.
Slyšel jsem. Takový zájem nás provází všude. Je to báječný pocit, když pracujete v klubu, který má takové renomé.
Báječný pocit? A není to spíš svazující?
Je to vzrušující, ale zároveň vás to svazuje. Neumím to ani vyjádřit, ale tady se prostě porážky neodpouštějí. Vždycky myslíme jen na vítězství, v Realu to nejde jinak. Není lehké s tím žít.
To je třeba případ Ivána Campa, který kvůli kritice a neúspěchům trpí hlubokými depresemi a musí se i léčit?
O tom bych nerad mluvil. Iván Campo měl nějaké problémy, ale už trénuje. Začátek sezony byl pro všechny hodně divný.
Po třetím kole španělské ligy bylo mužstvo třetí od konce, po osmém bylo šestnácté z dvaceti. Prohrálo i poslední utkání Ligy mistrů v Moskvě, i když mělo postup do osmifinále jistý.
Někdy se prostě nevede, je to hra, nehledejte v tom krizi. Tým sice nezvládal všechno, ale teď se lepší, každý den se lepší. Už nedělá hloupé chyby, v tabulce se posunujeme, už jsme sedmí a budeme ještě mnohem lepší.
Přesto - jak vám bylo, když deník Marca postavil ligovou tabulku vzhůru nohama, aby Real Madrid byl alespoň chvilku v popředí domácí ligy?
Nejdřív mě zamrazilo. Tam přece nepatříme, říkal jsem si. Zrovna když tu první rok pracuju jako manažer, jsme skoro na sestup. Byly to utrápené týdny. Ale vím, že do konce ligy půjdeme nahoru. Musíme.
A kam míříte v Lize mistrů?
Co nejvýš. Nic jiného ani říct nemůžu.
Myslíte, že Real vyhraje Ligu mistrů i podeváté?
To neříkám, nemám rád tipování. Počkejte do května, třeba Spartu potkáme ve finále.
To nemyslíte vážně, že?
A proč ne?
Protože Sparta se těžko může rovnat úplně nejlepším evropským klubům. Kvalita fotbalistů, peníze, vliv. Zatímco Real má roční rozpočet čtyři miliardy korun, Sparta jen 300 milionů.
Ve fotbale je možné všechno a každý favorit musí být opatrný. Kdo čekal, že Bayern doma neporazí Spartu? A byla z toho remíza 0:0. Každého soupeře musíte respektovat. My jsme silní, možná opravdu nejsilnější na světě. Ale to jsou jen slova na papíře.
Zidane, Raúl, Figo, Roberto Carlos, Morientes, McManaman, to jsou přece jména, o jejichž síle nemůže nikdo pochybovat.
Když se ta síla prodá na hřišti, jsme opravdu silní. Dřít, pracovat jako tým, být soudržní. Třeba v Moskvě jsme takoví nebyli a prohráli jsme tam 0:2.
Přijedete do Prahy?
Bohužel ne. Přijede jen generální manažer Jorge Valdano.
Proč neletíte i vy?
Někdo přece musí zůstat v Madridu a pracovat. Ne, teď vážně, jezdí opravdu jen jeden z nás.
Spolu s Valdanem tvoříte přestupovou politiku, můžete koupit, koho chcete...
To vůbec ne. Tak bohatý není nikdo na světě. Tvoříme tým, který by dokázal vyhrát všechny soutěže, jež vyhrát lze.
Už se mluví o tom, že do Realu v létě přijde Alessandro Nesta, dřív neprodejný obránce Lazia.
Tak o tom se zatím jen mluví. Novináři spekulují, vymýšlejí, radí. Nevadí mi to. Já mám tu práci rád, je plná překvapení.
Takže bylo snadné vyměnit kopačky a dres za sako s kravatou?
Nechtěl jsem trénovat. Lákala mě ekonomie a management.
Jak jste se cítil, když jste poprvé seděl v křesle manažera v Realu Madrid?
Bylo to divné, takové nezvyklé. Kráčel jsem chodbami stadionu, které jsem znal, ale najednou tam byla i moje kancelář s mým jménem. Cítil jsem takovou směs štěstí, pýchy a nervozity! Půjde mi to, nebo ne? A jde vám to? Snad jsem ještě nic nezkazil.
Na hřišti jste měl přezdívku Sup: dlouho vás při zápase nebylo vidět a pak jste udeřil.
Budete supem i jako manažer? Učím se.
Změnil se mi život, a jsem za to rád. Jorge Valdano má právo podepisovat hráčům přestupy a já jsem jeho pravá ruka. To je dobrý džob.
Během jediného roku se Real zbavil dluhů skoro za osm miliard korun. K tomu koupil Zidaneho za dvě a půl miliardy a jen o něco levněji Figa. Jak to děláte?
Vloni se stal prezidentem Florentino Pérez, inteligentní člověk, který jde tou správnou cestou. Prodali jsme sice naše tréninkové centrum, ale to nám pomohlo, abychom zaplatili všechny dluhy. A najednou je z Realu výborně prosperující firma.
Která nemá vlastní tréninkové centrum...
Za tři roky vyroste. Zatím máme pět hřišť, pak jich bude třikrát víc.
Co myslíte, že je největší síla Realu?
Náš vliv. Real Madrid je vznešená známka, firma, která nemůže zaniknout. A na hřišti? Naši hráči, to je bez debat. Na každém místě máme skvělého fotbalistu.
Řekněte tři nejdůležitější.
To je nefér vůči ostatním. Jména ještě nedělají velké mužstvo.
Tak jinak. Pět hráčů Realu kandiduje na Zlatý míč, anketu o nejlepšího fotbalistu světa: Raúl, Figo, Zidane, Helguera, Roberto Carlos. Který je nejlepší?
Raúl.
Protože je jako vy? Rychlý, chytrý, dává spoustu gólů.
Já jsem byl horší střelec, navíc v Realu jsem hrál jako stažený útočník za Hugo Sánchezem, v reprezentaci zase za Salinasem. Raúl patří na špici útoku.
Jste už jen úředník, nebo si také ještě zahrajete fotbal?
Bez pohybu bych nepřežil. Stará garda Realu se pořád schází, trénujeme dvakrát do týdne. V úterý a ve čtvrtek. Dvakrát do měsíce máme také zápas.
Kdo vás trénuje?
Alfredo Di Stéfano.
Tentýž Di Stéfano, který vyhrál s Realem Madrid pětkrát Pohár mistrů v 50. letech?
Už je to starší pán, bude mu pětasedmdesát, ale je plný života. Baví ho to.
