Nejen kapitán tuší, že fotbalová Plzeň narazila na svůj strop. V osmifinále Evropské ligy proti Sportingu si zkusila povyskočit a rozbila si hlavu. Obrazně řečeno, samozřejmě. Prohrála 0:2, což se vzhledem k vývoji utkání jeví jako docela milosrdný výsledek. Ve čtvrtek při domácí odvetě se Plzeň pokusí pohárový strop ještě jednou probourat, ovšem velké naděje by si dávat neměla.
Týmy, které postoupí do čtvrtfinále, nabízejí daleko výraznější umění. Šikovnější individuality, mimořádné osobnosti, podstatně kvalitnější práci s míčem, rychlejší kombinace, silnější lavičku náhradníků a především nesrovnatelně vyšší rozpočet. To všechno jsou atributy, kterým může „česko-slovenská“ Plzeň těžko konkurovat.
Zvlášť když nesehraje dokonalý zápas, ale nabídne soupeři dva góly jako ve čtvrtek večer. Abyste si udělali obrázek: zatímco aktuální hodnota plzeňského kádru je 27 milionů eur, sečteme-li hráče Sportingu, atakujete cifru 200 milionů. Rozdíl jako hrom.
„To se někde musí projevit. Oni prostě mají jiné možnosti, kvalita jejich hráčů je mimořádná,“ reagoval trenér Pavel Vrba. To neberte jako alibi, je to fakt.
Pro vaši informaci: Sporting nemohl nasadit ani jednoho ze dvou vyhlášených šutérů, protože Bast Dost a Seydou Doumbia léčí bolístky, takže ukázal na třicetiletého Kolumbijce Fredyho Montera. Znali jste to jméno? Poslední dvě štace strávil v Číně a Kanadě. Pak v nouzi nastoupí a hned vstřelí dvě branky.
Plzni se musí nechat, že český fotbal znovu po letech zviditelnila. Postup do osmifinále je nepochybně úspěch. Mezi elitní šestnáctku patří zkušenostmi, taktickým plánem, srdcem a odhodláním, na postup do závěrečné fáze by nutně potřebovala vyšší kvalitu a technické umění.
Když se totiž Sporting rozhodl, že soupeři nepůjčí míč, udělal to. A zatímco hráči v zeleném pod tlakem nekazili, ti plzeňští obvykle hned. Symbolická byla 69. minuta, která přesně odhalila rozdíl mezi týmem velkým a týmem snaživým.
Sporting Lisabon vs. Plzeň 2:0Přehledně |
Plzeň na levém křídle házela aut, všemožně se chtěla přiblížit aspoň kontaktnímu gólu, který by před odvetou pomohl. Náhradník Chorý toporně zpracoval míč, a než ho stačil dostat pod kontrolu, už ho neměl. Defenzivní štít William Carvalho, který na první pohled připomíná nepohyblivého chasníka, jako baletka vykličkoval z vlastního pokutového území, pravou šajtlí dokonale rozjel brejk, při kterém si Bruno Fernandes obhodil stopera Hubníka a pelášil sám na brankáře Hrušku. Paráda!
Být to 3:0, už se o postupových šancích nemusíme bavit vůbec. Takhle můžeme souhlasit s Alešem Hruškou: „Ještě to není úplně mrtvý.“
Aby Plzeň poprvé v klubové historii došla ještě o krůček dál, musela by se sejít spousta pozitivních okolností. Nelze úplně vyloučit, že se to ve čtvrtek stane, daleko pravděpodobnější je ale opačná varianta. Plzeň mezi těžké váhy nepatří. „Těžko se to kouše, ale musím uznat, že už nemáme co ztratit,“ připustil obránce Radim Řezník. I tak by se to dalo říct.
Ať osmifinále vezmete z jakéhokoli úhlu pohledu, Plzeň nedrží v ruce žádný trumf. Ani vzdáleně.
1. Pohárová porážka 0:2 se doma otáčí jen naprosto zřídka.
2. Sporting je třída, na podzim odolával Barceloně v Lize mistrů.
3. Pro odvetu se vykartoval klíčový obránce Limberský, což je nenahraditelná ztráta.
4. Co s Milanem Petrželou, vážení? To on byl viníkem čtvrteční porážky. Dvakrát ležérně ztratil míč uprostřed hřiště, čímž daroval soupeři smrtící brejk. Co mu v domácí lize většinou projde, ve čtvrtek přineslo zhoubu. „Nechceme na Mildu ukazovat. Jsme tým, teď se to stalo jemu,“ konstatoval Řezník, ale je jasné, že psychická deka lehla na čtyřiatřicetiletého pamětníka.
5. Bombér Krmenčík ne a ne chytit drajv. Co na podzim proměňoval, teď posílá mimo. Tak se to zatím má vlastně s celým týmem. Na podzim Plzeň šturmovala a kosila jednoho soupeře za druhým. Vítěznou pohodu z ligy si přenášela do poháru. Jaro však zahájila rozpačitě, v pěti zápasech zůstala třikrát na nule vstřelených gólů, a pokud zítra neporazí Liberec, rozpaky vzrostou.
Každopádně pořád je to značka, která českému fotbalu dělá hodně užitečnou službu.
