"Já pořád říkám, že s Markem Kuličem se mi hraje fantasticky. On má totiž vynikající pohyb, věděl jsem, že z toho mého míče něco určitě udělá. A taky udělal, jeho zpětná přihrávka Peckovi na gól byla vynikající," popsal Matějovský brankovou akci, u jejíhož zrodu stál.
Jen o čtyři minuty později předvedl nevídaný driblink norskou šestnáctkou Kulič, opět jeho zpětná přihrávka a Matějovský z nelehké pozice střílí přesně k tyči Arasonovy svatyně - 2:0!
"Zase fantastický Kulda! Co ten s nima ve vápně udělal, to se hned tak nevidí," pochválil Matějovský opět Kuliče. "Ten míč od něj jsem dostával jakoby pod sebe, ale pak jsem musel jít do skluzu. Chtěl jsem to dát do odkryté části branky a povedlo se."
A zanedlouho dotřetice. Domácí dirigent si několik metrů před pokutovým územím perfektně zpracoval přihrávku Ševinského a vypálil. Míč znovu zapadl do sítě - 3:0!
"Měl jsem za sebou protihráče, tak jsem si míč zpracoval před sebe a řekl jsem si, že to zkusím. Tak jsem vystřelil, míč možná trochu tečnul stoper, ale zapadl přesně tam, kam bylo zapotřebí. Gólman na něj nedosáhl."
Ale nebyly to jen góly, jimiž na sebe duše boleslavského mužstva poutala pozornost protihráčů i nadšeného publika. Matějovský stál téměř u každé akce domácích, znamenitě si rozuměl s novými spoluhráči Abrahámem a Poláčkem, zásoboval přesnými přihrávkami nejen hrotové hráče Kuliče s Peckou, ale také spolubojovníky ze středové řady.
"Když to bylo v devatenácté minutě tři nula věřil jsem, že ještě nějaké branky přidáme. Ale pak jsme na to vražedné tempo z první půle doplatili."
Pravda, po přestávce přišel pokles, nejen u Matějovského, ale u celého domácího týmu.
"Pořád jsme chtěli hrát dopředu, jenže ono už to fakt nešlo," vysvětloval Matějovský. "Jak už jsem říkal, to nasazené tempo se prostě vydržet nedalo."
Čtyřiadvacetiletý fotbalista souhlasí, že dva góly do sítě Valerengy jsou v jeho kariéře zatím nejdůležitější. "A dnešní zápas je pro mě zatím taky největším zážitkem. A je to i největší úspěch klubu."
Pokud však má mluvit o šancích na postup, zdrženlivě míní, že je to pořád padesát na padesát.
"Radši se držím při zdi, vždyť jste viděli, že oni ten fotbal přece jen umějí. Takže tu pokoru v sobě mít musíme, přestože jsme vyhráli o dvě branky. Té inkasované je samozřejmě škoda, ale kdyby mi někdo před zápasem řekl, že to skončí tři jedna, bral bych to všemi deseti." uzavřel hrdina středečního utkání.
