Slavia odehrála se silným protivníkem vyrovnaný zápas. Byla aktivní, držela míč častěji než soupeř a vypracovala si několik gólových šancí. Jenže žádnou nevyužila; na rozdíl od soupeře, který ze dvou brejků rozhodl zápas. „Dokázali jsme se jim vyrovnat ve všem, kromě chování v pokutovém území a v šancích,“ hořekoval.
Jindřich Trpišovský nikdy neopomene pochválit fanoušky a atmosféru na zápasech svého týmu. Po Dortmundu tím začal: „Skvělá atmosféra, skvělá chorea, skvělá úroveň zápasu.“
Rychle však zamířil k fotbalu a svěřil se s osobními rozpaky. „Sportovní stránka má dvě roviny. Jsem rád, že jsme ani proti takovému soupeři neustoupili od své hry. Projev týmu byl pozitivní, hráči dali do zápasu všechno, čeho jsou v základní skupině Ligy mistrů proti silné Borussii schopní. Druhou rovinou je výsledek, a ten mě zklamal. Po takovém průběhu je porážka bez vstřeleného gólu zklamáním. Myslím, že jsme mohli jsme mít víc.“
Co rozhodlo?
Kromě dynamické práce s míčem a jeho přebírání směrem nahoru jsme se Borussii ve všem dokázali vyrovnat. Bohužel nás soupeř potrestali v situacích, ve kterých je nejsilnější. Oba góly padly po ztrátách míče v blízkosti jejich pokutového území. Dvakrát jsme špatně řešili situace a soupeř ukázal, že dokáže trestat skoro každou chybu.
Překvapilo vás, kolik jste si vytvořili ofenzívních příležitostí?
Věřili jsme v to. Věděli jsme, že Borussia je skvělá v držení míče a v křídelních prostorech a že proti obraně vedené Hummelsem se těžko můžeme prosadit kombinací či postupným útokem. Pokud jsme někde mohli mít šanci, tak v nábězích za obranu a střelou ze střední vzdálenosti. V to jsem doufal, a šance tudy opravdu přišly.
Čím si vysvětlujete, že žádnou nevyužili?
Na to zase mohou být dva pohledy. V úterý jsem se díval na Bruggy, jaké daly góly na Realu. Hráč šel sám na bránu, zakopl a byl z toho gól, pak se další trefí do své druhé nohy a to byl taky gól... Fotbal je zajímavý tím, že se někdy takové věci stávají. Uděláte něco, co jste udělat nechtěli, a ono vám to tam spadne, a pak uděláte všechno správně a nic z toho není. Gólmani někdy při brejcích trochu riskují, jdou napřed a buď jim to vyjde, nebo ne. V minulých zápasech jsme tyhle situace proměnili, teď to nevyšlo. A stejné to bylo se střelbou. Bohužel se to tentokrát nikomu nepodařilo trefit tak, aby to byla vážná gólová střela. Pokusů jsme měli víc, než bývá v zápasech Dortmundu obvyklé, ale žádný nebyl nebezpečný.
Bylo zlomovým momentem Masopustovo neproměněné sólo v prvním poločase?
Myslím si, že ne. Klíčový byl gól na 1:0, až ten určil další ráz zápasu. Soupeř se ujal vedení, zatáhl se a čekal na brejkové situace.
Jak cennou zkušeností je pro vás takový zápas?
Pro nás to je obrovská zkušenost. Borussie má velkou kvalitu, je to kultivované a komplexní mužstvo, které zvládá rychlý i postupný útok. Proti takovým soupeřům se hraje hrozně těžko, je to velká škola.
Kam řadíte Dortmund v porovnání s předchozími evropskými protivníky?
Herním projevem patří mezi ty nejšpičkovější týmy. V základní sestavě měla devět extrémně rychlostně vybavených hráčů, v tom byl největší rozdíl. Uspět jsme mohli ve standardkách a v osobních soubojích, ale tolik jsme toho nevyužili. Výsledek je velkým zklamáním, ale na druhou stranu se někteří naši hráči individuálním výkonem přiblížili mnohem dražším fotbalistům z mnohem lépe hodnocené ligy.
A donutili jste soupeře bránit víc, než je zvyklý, že?
Pro naše hráče je dobrou vizitkou, že soupeř reagoval rozestavením na naši hru. Poprvé jsem viděl hrát Hakimího v záloze, což podle mě vycházelo z toho, že věděli, jak Coufal hraje ofenzivně. Říkal jsem Coufalovi, že se ho bojí, a tak něj nasadili dva beky. Bohužel nám jeden z těch beků dal dva góly a rozhodl zápas.
