Dvaadvacetiletý mládenec musí na pravém kraji obrany nahradit Buhuslava Pilného, potrestaného za karty. „Je to pro mě hodně důležitý zápas,“ uznává Zápotočný.
Může hrát bez chyby a říct si tím o místo v základní sestavě. Nebo může vyhořet a dál sedat mezi náhradníky. Druhé kolo Poháru UEFA proti Ipswichi zřejmě všechno rozsoudí.
V Liberci je Zápotočný od léta, přišel za pět milionů korun z Příbrami, ovšem dosud příliš minut na hřišti neposbíral. V předminulém ligovém kole s Blšany hrál druhý poločas a stal se hrdinou utkání. Vstřelil gól a v hodnocení MF DNES dostal jedničku, nejvyšší známku. Naposledy se ale trápil na Žižkově, tým prohrál 0:4 a Zápotočný rukou v pokutovém území zavinil penaltu a poslední gól.
„Jestli chcete Zápotočného soudit, nedělejte to podle zápasu na Žižkově. To jsme nebyli my, to nebyl Liberec,“ řekl trenér Ladislav Škorpil.
I když se hrálo v sobotu dopoledne, Zápotočný nemohl usnout do čtyř do rána. „Manželka může potvrdit, jak mě to žralo,“ říká.
Dnes už se směje, ovšem o víkendu se zamračeně vracel ke svým chybám. „Musím unést všechno, co fotbal přináší. Ale hrozně to prožívám, promítám si okamžiky zápasu v hlavě, vzpomínám.“
Na každou otázkou přemýšlí, nestřílí ostrá slova od boku. Mluví pokorně a oddaně. Jsem týmový hráč, opakuje několikrát. I proto ho do Liberce tolik toužil přivést druhý z trenérů Josef Csaplár. „Tomáš je moje dítě,“ říká v nadsázce.
Se Zápotočným se znají už čtrnáct let, Csaplár jej trénoval v Příbrami už od žáčků.
„V Liberci se vlastně pořád ještě rozkoukávám, ale sebevědomí už jsem nasál. Jsem otrkanější, víc si věřím,“ tvrdí obránce.
Do týmu ligových šampionů mohl přijít se zlatou medailí z mistrovství Evropy hráčů do 21 let, ale přetrhl si vazy v kotníku. Zatímco marodil, do konečné nominace na turnaj se dostal slávista Hrdlička. „Už to přebolelo.“
A chlapík s krátkým blonďatým sestřihem na ježka čeká na svou šanci dál.
