Porážka 2:4 v úvodním osmifinále Evropské ligy na hřišti AC Milán mrzí. Fotbalová Slavia doplatila na to, že hrála skoro sedmdesát minut v oslabení: „Hrát tady na San Siru o deseti takhle vyrovnanou partii s ácéčkem, to chce odvahu a mentální odvahu, oboje jsme ukázali. Cením si toho, že jsme to nevzdali, semkli se a předvedli solidní výkon.“
Ale jde nemyslet na výsledek?
Někdo to umí, někdo ne. Je to velká škoda, ale řekl bych, že i tak máme velkou šanci doma něco předvést.
Věříte, že jste schopní při odvetě dvougólovou ztrátu dohnat?
Vidím to padesát na padesát.
Tak jste odvážný?
Teď to tak cítím, i když se to možná někomu bude zdá nereálné. Možná jsem emočně zasažený zápasem a zítra budu mluvit jinak, ale momentálně to cítím takhle.
Trpišovský doufá: V Edenu vyhrajeme. Červená karta? Zbytečný zákrok |
Věřili jste si taky po rychlém vyloučení?
Byl tam okamžik, kdy jsem se málem složil, když jsem koukal na spoluhráče. Ale potom jsme chytili - ty jo, jak bych řekl - dobrou mentální sílu a přetavili jsme to v dobrý výkon. Někdo by si asi řekl, že v té situaci dostaneme bůra, což jsme nedopustili. Teda málem (úsměv). Dali jsme dva góly v deseti, což se tady na San Siru nepovede jen tak někomu. Stojím si za tím, že jsme odvedli skvělý výkon. Holt škoda no.
Vy jste ovšem zase vstřelil nádherný gól. Umíte dávat jiné?
Asi ne... Přitom jsem ještě předtím měl dvě šance, které dopadly strašně. A proměnil jsem v podstatě tu nejtěžší.
Jaký to byl zážitek?
Nepopsatelný. Kdo mě zná, tak ví. Hodně silný moment, asi si to budu pamatovat do konce života.
Slávistický bek David Douděra skóruje v utkání proti AC Milán.
Když jste se trefil z voleje, rozeběhl jste se k hlavní tribuně a vypadalo to, že nevíte, jak slavit.
Vůbec jsem nevěděl, co dělat. Hledal jsem manželku s tátou, kteří za mnou přijeli, ale bylo tam tolik lidí, že jsem je neviděl. Tak jsem aspoň ukazoval srdíčko. Pak jsem běžel za trenéry, za celou lavičkou, ať to oslavíme všichni jako tým.
Pak jste udělal několik dlouhých sprintů po sobě. To jste chtěl být všude?
No vidíte, a to jsem se ještě krotil. Když hrajete o deseti, někdo to odběhat musí za jednoho chybějícího hráče. Asi to tak vyplynulo. Gól mi dodal sebevědomí a cítil jsem, že mám druhé plíce. Tak krásný gól na takovém stadionu. Povzbudilo mě to, byl jsem jako vyměněný.
AC Milán - Slavia 4:2, oslabení hosté celý zápas vzdorovali a vytěžili maximum |
Zároveň jste musel bránit Rafaela Leaa, portugalskou hvězdu soupeře.
Toho bránil především Tomáš Vlček, já měl na starosti hlavně Théa Hernandeze.
Ale byly situace, kdy jste se k Leaovi naklonil a hlídal ho očima i tělem.
Jo, občas musíte předvést trochu blázna, aby z vás měl hrůzu. Ne, vážně... Měli jsme za úkol s Vlčákem odbránit pravou lajnu a myslím, že jsme to zvládli solidně. V poměru kvality, která proti nám stála. My jsme si ten zápas chtěli v dobrém slova smyslu užít a učit se od těch nejlepších.
Ti nejlepší docela dlouho působili bezradně. Do vyloučení Dioufa neměli skoro nic a zdálo se, že vás chtějí porazit v chůzi.
No, v sedmdesáté minutě jsem koukal na Théa a myslím, že nebyl ani zpocený. Ale odehrál to. Ani nemusel být zpocený, bavíme se o úplně jiné kvalitě. Pro nás skvělá zkušenost vidět a bránit top hráče. Jak se pohybují, jak hrají daleko úsporněji než já. Já běhám jak magor, pak mě to stojí síly. Hernandez si to prostě odehrál podle svého. Možná chtěli pošetřit síly.
Však na ně vlastní fanoušci pískali, když jste snížili na 2:3.
Vnímali jsme to jako psychickou vzpruhu. Nabudilo nás to, když jsme byli v deseti. Škoda toho čtvrtého gólu.
