"Nikdy předtím jsem takovou bolest nezažil," říká Bronislav Červenka, který do Baku přišel před třemi lety ze Zlína.
Končila odveta 2. předkola Ligy mistrů Lech Poznaň - Inter Baku, končil závěrečný penaltový rozstřel. Poláci v Baku vyhráli 1:0 a Inter stejným výsledkem zvítězil v Poznani.
O postupujícím nerozhodlo ani prodloužení, a tak přišly na řadu pokutové kopy. V těch nakonec uspěla Poznaň poměrem 9:8.
Červenka v desáté sérii srovnal na 8:8, poté už museli jít do akce brankáři. Domácí Kotorowski proměnil, Lomaia nikoli.
"Nic jsme Giorgimu nevyčítali, tím spíš, že nás v zápase několikrát podržel. Věřil si, prý čekal na pohyb gólmana. Jenže ten se pohnul až na poslední chvíli, Lomaia to kopnul doprostřed a Kotorowski míč stačil vyrazit. Penalty jsou prostě loterie. Škoda, mohl jsem si po letech zahrát zase na Spartě," říká Červenka.
Proč jste šel na penaltu až jako desátý v řadě?
Asi od osmdesáté minuty mě chytaly šílené křeče. Začalo to v tříslech, pak se přidala lýtka, a protože jsme už měli vystřídáno, musel jsem na hřišti zůstat. Ani nevím, jak jsem vlastně odehrál to prodloužení.
Měli jste v normálním čase k vítězství blíž?
Lepší jsme rozhodně nebyli, spíš naopak. Přežili jsme čtyři jejich velké šance, něco chytil náš výborný brankář, něco zahodili sami. My pak dali gól šest minut před koncem, přitom dvě další příležitosti jsme nezvládli. Ale abych byl spravedlivý, výsledek to pro ně byl krutý.
A jak vypadalo prodloužení?
Šancí se už moc neurodilo, ale Poznaň byla lepší.
Napadlo vás, že v závěrečném rozstřelu se na vás přece jen dostane.
Samozřejmě nenapadlo. Byl jsem vyčerpaný na smrt. Vždyť jsem pak k té penaltě skoro ani nedošel.
A co nakonec ta nosítka?
Už jak jsem se na míč rozbíhal, po dvou krocích jsem věděl, že je zle. Jak jsem kopnul, chtěl jsem se otočit a jít zpátky, jenže křeč mi zase projela tříslem a lýtkem, noha se mi podlomila a už jsem se nezvedl. Doktor mi to chtěl rozmasírovat, ale to nešlo ani náhodou. Jakž takž to povolilo až po šesti minutách za lajnou.
Teď si přece jen odpočinete.
Díky bohu, že nám trenér dal tři dny volna. Tak jsem ještě v noci skočil v Poznani na vlak, za šest hodin jsem byl v Brně, tam na mě čekal tchán s autem a rychle za manželkou a synem Patrikem do Zlína. Aspoň si jich užiju. Jinak za mnou do Baku létají jenom v létě, protože Patrik ve Zlíně chodí do školy, teď půjde do páté třídy.
Kdybyste přes Poznaň postoupili, čekalo by vás vystoupení na Spartě.
Už jsem říkal, že mě to i kvůli té Spartě mrzí. Taky jsem se těšil, jak spoluhráčům ukážu Prahu. Protože oni o našem hlavním městě moc dobře vědí, jak je krásné.
A když byste měl říct, kdo ze souboje Sparty s Poznaní postoupí do čtvrtého předkola?
Herní kvality jsou určitě na straně Sparty, ale jistě víte, jak jsou tyhle pohárové zápasy nevyzpytatelné. My jsme doma s Poznaní prohráli naprosto nečekaně a pak už jsme to nedohonili.
