V soukromé sbírce má dresy Grasshoppersu Curych, Panathinaikosu Atény, Celty Vigo i Anderlechtu Brusel. Všechny týmy totiž Slavii vyřadily těsně před branou Ligy mistrů. Ten pátý dres Petrák odmítl. V roce 2000 chybělo k vysněnému postupu 30 vteřin. Pak však ukrajinský Šachtar Doněck vyrovnal a díky gólu v prodloužení postoupil.
"To byla nejhorší chvíle za šestnáct let, co ve Slavii dělám," říká devětapadesátiletý kustod před středeční odvetou s Ajaxem Amsterdam. Slavia si tentokrát přivezla ze hřiště soupeře nadějnou výhru 1:0. Stejně jako před sedmi lety z Ukrajiny...
Máte velký strach, že k těm dresům přibude ve středu další?
Teď je jiná situace, jsme v nové pozici s úplně novým mančaftem. Projevují se dva měsíce poctivé práce. Při prvním přáteláku prvního července jsem se obával, že na mě trenér Jarolím ukáže, abych šel hrát. Jako před osmi lety v Janských Lázních, kde nás bylo jen třináct. Ale přišli noví kluci, k tomu Vláďa Šmicer a všichni dřou. Jsme na polovině cesty a věřím, že to dotáhneme.
Není vám nad sbírkou dresů smutno?
Spíš mám smíšené pocity. Za posledních padesát let jsem byl u všeho podstatného, co se Slavie týkalo. Na skorotituly a skoropostupy jsem expert. Ale třeba první vyřazení s Grasshoppers v roce 1996 zavinil právě Šmicer. Kdyby nedal gól Rusům ve skupině na mistrovství Evropy, Česko by nikam nepostoupilo a byl by klid i ve Slavii. Zůstal by Poborský i Bejbl a přes Grasshoppers by se šlo dál.
Jak na takové výčitky Vladimír Šmicer reaguje?
Smějeme se tomu. Ví, že to nemyslím zle.
Jste vyhlášený vtipálek. Přešel jste předchozí vyřazení také s humorem?
Když nás vyřadil Doněck, byl jsem nas... Jiný výraz se použít nedá. Vlastní blbostí nám to uteklo mezi prsty. To bylo obrovské zklamání.
Proto ve vaší sbírce dresů Doněck chybí?
Na výměnu dresů jsem neměl pomyšlení. Byl jsem hodně dole. Ale co, jsou i důležitější věci než fotbal. Když se třeba Pepíkovi Pešicemu zabije kluk... Ve srovnání s tím vlastně ve fotbale vůbec o nic nejde.
|
Pět pokusů Slavie o Ligu mistrů 2000: Šachtar Doněck (1:0 venku, 0:2 doma v prodl.) 2001: Panathinaikos Atény (1:2 doma, 0:1 venku) 2003: Vigo (0:3 venku, 2:0 doma) 2005: Anderlecht Brusel (1:2 venku, 0:2 doma) |
O krachu s Doněckem se před odvetou s Ajaxem hodně mluví. I tenkrát Slavia venku vyhrála 1:0.
Je to jen matematika, od té doby uplynulo sedm let. Nedá se to srovnávat.
Co teď mluví pro Slavii?
Kluci si uvědomili, že s Ajaxem můžou hrát. Holanďani před prvním zápasem říkali: Kdo je to Slavie? Měli namistrované a přehlíživé řeči. To už jsme jednou zažili ve čtvrtfinále Poháru UEFA v Římě před jedenácti lety. Tam se pak lidi nestačili divit, když to Vávra trefil a my postoupili. Najednou všichni věděli, kdo je Slavie. To se může stát i tady. Ale čeká nás ještě jeden velice těžký krok.
Co stavíte výš? Postup do Ligy mistrů, nebo mistrovský titul, který Slavia získala naposledy v roce 1996?
Ligu mistrů řadím výš. To je stejné, jako když se zeptáte hokejisty, jestli chce vyhrát mistrovství světa, nebo Stanley Cup. Každý normální vám řekne Stanley Cup. Doněck byl sportovní průšvih, ale dotklo se nás to i finančně: kdyby se postoupilo, tak jsme dnes někde jinde.
Co byste byl za postup s Ajaxem ochotný obětovat?
Že bych třeba přeběhl Letenskou pláň nahý? To už tady bylo, bohužel do toho hrábli rozhodčí. Škoda, mohla být sranda.
O co šlo?
To bylo v roce 1998 za trenéra Tobiáše. Začali jsme jaro výhrou s Drnovicemi a pak v Opavě. Říkal jsem, že jestli vyhrajeme další tři zápasy a pak na Spartě, poběžím od Bohemky nahý do Edenu. Na Spartě jsme vedli 1:0, ale rozhodčí Petřík pět minut před koncem omylem neodmával ofsajd a Lokvenc vyrovnal.
Mluvil jste o sázkách. Máte i nějaké rituály, které se třeba po porážkách či ukončených sériích mění?
Tahle otázka mě pronásleduje celou dobu, co jsem ve Slavii. Nic se nemění, je to individuální. Jestli si někdo nazouvá první levou nebo pravou kopačku nebo má nad sebou kašpárka, to nevím. Kluci dělají před zápasem kolečko, chytnou se kolem ramen, ale to je spíš vyjádření soudržnosti, není to nic nového.
Zmínil jste také derby se Spartou: budete přát postup do Ligy mistrů i Spartě, která hraje ve středu na Arsenalu?
Ne, v žádném případě. Samozřejmě, že ne. A to platí i na druhou stranu a je to tak správné. Léta jsme se neměli rádi s masérem Edou Poustkou, což je ortodoxní sparťan. Řekli jsme si, že když hraje Sparta, tak já fandím těm druhým a naopak. To se mi líbí.
Pořád platí, že byste svou dceru, která by si našla milého sparťana, vydědil?
No jistě! Naštěstí mám syna, který si vzal rozumné děvče. Fandí Všenorům, za které můj kluk chytá. Slavia je nejlepší klub na světě a Všenory hned druhý nejlepší. Jestli vypadne Sparta s Arsenalem, to je mi srdečně jedno, hlavně aby vyhrály Všenory v Davli.
Proč jste na Spartu tak alergický?
Štvou mě její povýšenecké řeči. Když nějaký frajer začne mně, ortodoxnímu Pražákovi, vyprávět, že je král Prahy, a přitom do ní připlaval na mastném oku z bramborové polívky, tak se musím smát. On je král Prahy a Železnou ulici hledá magnetem. Dobrý, vyhráli jste 1:0, byli jste lepší, tě bůh a jdeme domů. Nemám rád řeči těch mistrů světa. Ale to je jedno, stejně zase všichni budou říkat, že jsme ubrečení.
A navíc nemáte stadion.
I proto bych byl rád, aby se to povedlo. Postup do Ligy mistrů a otevření nového stadionu v jednom roce, to by byla pecka.
Cítíte, že je teď ve Slavii něco jinak než před minulými pokusy?
Cítím, že je něco dobře.
Dřív to tak nebylo?
Když jsme prohráli 5:0 v Curychu, nebylo co řešit. Přesto vždycky věříte do poslední chvíle. Curych jsme asi nemohli porazit v odvetě 7:1, ale dobře to vypadalo třeba s Vigem. Tam jsme prohráli 0:3, ale doma jsme je smázli. Bylo to 2:0, a kdyby tehdy dostali třetí gól, dostali by i čtvrtý a mazali by domů. Škoda.
Neříkáte si někdy, že být slávistou je vlastně prokletí?
Spíš je to úděl. Občas si dělám srandu, že jsem jako kluk bydlel ve Veletržní v Holešovicích a měl to na Spartu pět minut. Ale ne, to nešlo. Táta byl slávista, mě by nenapadlo tam vkročit, i když tam mám třeba známé.
Vy jste hodně pyšný slávista, co?
To jsem! Nikdy jsme to neměli lehké. Nejdřív nám sebrali dresy, pak zbourali stadion, aby bylo vidět na Stalinův pomník, honili nás po Praze, šoupli do Edenu a chtěli nás rozpustit, když jsme byli ve druhé lize. Ale to je život. Vždycky jsme tu palici nějak zvedli a čas od času se něco urodí. Nelituju toho, že fandím Slavii. Teď ještě tu Ligu mistrů.
