Daučík a Daučík
Ferdinand a Janko. Táta a syn.
V roce 1948 emigrovali z Československa, na loďce přejeli řeku Moravu a utekli do Rakouska, odkud se dostali právě až na Pyrenejský poloostrov. Táta, slavný meziválečný kapitán fotbalové Slavie, kterému kvůli světlému pramínku v jinak tmavých vlasech přezdívali Gándhí, se prosadil jako trenér.
Betis - Spartave čtvrtek od 18:45 ONLINE |
Vedl dokonce i slavnou Barcelonu, což byla velká věc. Do Betisu se dostal v roce 1960 a na synovi, kterému bylo sedm let, když s rodinou utíkali před komunisty, začal stavět.
Janko to pak dotáhl až do Realu Madrid, kde si zahrál se slavnými osobnostmi Di Stéfanem, Puskásem či Gentem. V obrovské konkurenci se však na hřiště dostával málo, protože střídat se tenkrát ještě nesmělo a přednost dostávala velká jména.
„Vyprávěl mi, že měl nastavenou smlouvu podle odehraných zápasů a nastřílených gólů. Když hrozilo, že si platově polepší nebo dostane prémie, tak prostě nehrál. Kvůli tomu se obul do prezidenta Santiaga Bernabeua,“ líčil slovenský novinář Mojmír Staško, jenž napsal knihu o tátovi Ferdinanovi.
Janko Daučík. Čechoslovák, jenž v Realu Madrid kopal s Di Stéfanem |
Střet s nejvyšším mladý Janko logicky odnesl vyhazovem a působil v menších španělských klubech.
V Betisu předtím během dvou sezon nastřílel dvacet gólů. V jedné kabině se tenkrát potkal například s Luisem Aragonésem, pozdějším trenérem španělských mistrů Evropy.
Jozef Jarabinský
Doba, kdy byla česká stopa v Betisu nejsilnější.
Pro Jarabinského, který měl zrovna po prvním zahraničním angažmá v Turecku, to byla krásná výzva. Klub, co zrovna sestoupil, měl dotáhnout do baráže. I díky českým pomocníkům Aloisi Grussmannovi s Romanem Kukletou, které si vybral v domácí soutěži. Ale o nich až později.
V Betisu tenkrát už půl roku působil Michal Bílek.
Jarabinský nakonec vydržel jen do ledna 1992, kdy tým klesnul mimo postupové příčky. S nástupcem Felipem Mesonesem pak sice Betis dokráčel do baráže o první ligu, v rozhodujícím utkání však podlehl La Coruni.
Michal Bílek
Z historky, jak se ve Španělsku na Tři krále 1991 uvedl vyloučením, se stal v andaluském klubu tak trochu folklór.
Michal Bílek, posila z pražské Sparty, neuměl řeč, přesto ho hlavní rozhodčí Urízar Azpitarte při premiéře na Tenerife nařkl: „Urazil jsi mě!“
Na konci prvního poločasu nechápajícímu nováčkovi ukázal červenou kartu, načež do zápisu uvedl: „Gestikuloval na mě, vykřikoval cosi o nastavených minutách, pak přepnul do cizí řeči a nakonec mi řekl „bobo“. Proto jsem ho vyloučil.“
Ztraceno v překladu? Abyste pochopili, slůvko „bobo“ znamená ve španělštině hlupák. Bílek ale dost možná řekl úplně něco jiného.
„Španělsky totiž neuměl snad jediné slovo,“ vzpomínal po letech Ángel Cuéllar, Bílkův spoluhráč. „Rozhodčího akorát upozorňoval na konec poločasu, říkal něco jako „Time! Time!“, když se na něj otočil a ukázal červenou kartu. Nejhorší bylo, že nám Michal ani v kabině nedokázal pořádně vysvětlit, co se stalo.“
Bílek nakonec v Betisu strávil rok a půl. Nejdřív zažil sestup do druhé ligy a pak marný boj o postup zpátky. Nastřílel třináct branek a nebýt finančních trablů klubu, patrně by vydržel déle.
Alois Grussmann
Jeden z těch, které Bílek doporučil. Ze všeho nejvíc byl však Alois Grussmann koněm trenéra Jarabinského.
Fanoušci si ho zapamatovali díky typické oslavě gólů. Roztáhl ruce jako letadlo a i po letech si ho v Seville díky populárnímu gestu pamatovali.
„Když hrál před deseti lety Betis s Jabloncem, pozvali mě na zápas do Španělska, vyrobili mi speciální dres, dostal jsem i památeční kroniku. Jako host jsem byl v televizním studiu Canal+ a lidi na ulici mě pořád ještě poznávali a mávali na mě,“ pověděl Grussmann.
Tenkrát se přesvědčil, že v Seville zanechal výraznou stopu. V číslech? V druholigové sezoně 1991/92 zasáhl do osmatřiceti zápasů a nastřílel osm gólů. Díky tomu patřil k nejlepším kanonýrům týmu a klubový web na něj dodnes vzpomíná jako na vynikajícího hlavičkáře.
Roman Kukleta
Fotbalový démon s tragickým osudem.
Betis si ho vyhlédl v nultém ročníku Ligy mistrů, kdy v dresu Sparty zaujal nejen ve vzájemných zápasech s Barcelonou. Než se přestup upekl, ale trvalo měsíce.
A fázi velkého očekávání pak na straně fanoušků Betisu střídalo v případě brněnského patriota především zklamání.
Vzpomínky zelenobílých příznivců k českému fotbalovému bohémovi nejsou zrovna lichotivé: „Kukletovy výkony rozhodně nekorespondovaly s tím, kolik za něj klub zaplatil. Během dvou let nastřílel jen šest branek a hlavně v průběhu druhé sezony navíc eskalovaly jeho disciplinární prohřešky.“
Vždyť víš, jakej su. Démon Kukleta: pistole, cigárko v kabině a záhadná smrt |
„Ve Španělsku si nemohl zvyknout na šílená vedra. Sevilla je jedno z nejteplejších měst v zemi, teploty jdou někdy až k padesátce. Tréninkové dávky a pařák, z toho byl úplně vedle,“ vybaví si tehdejší parťák Grussmann.
V třiceti zápasech zvládl jen šest gólů, přesto z českého kvarteta odešel Kukleta z klubu až jako poslední. Po Jarabinském, Bílkovi i Grussmmannovi.
Mistr světa na Strahově
Vzpomínáte? Byla to první výprava Betisu do Česka. V říjnu 2002, ve druhém kole Poháru UEFA.
Hrálo se na pražském Strahově a Denílson, čerstvý mistr světa s Brazílií, z kterého Betis o čtyři roky dřív udělal nejdražšího fotbalistu světa, dal jediný gól.
V žižkovské bráně stál Pavel Kučera, před ním například Michal Šmarda, Marcel Lička, Luděk Stracený nebo Kennedy Chihuri. Krásné fotbalové retro.
„Bylo vidět, že výkonnost obou týmů je rozdílná. Betis jde dál naprosto zaslouženě,“ uznal kouč Vítězslav Lavička, když jeho svěřenci prohráli i druhý zápas v Seville, tentokrát 0:3.
Chtěl být toreadorem, Chelsea odmítl kvůli dešti. Joaquín, pan Betis, se loučí |
Mimochodem, za španělský klub už tenkrát nastoupil legendární Pan Betis, tedy krajní záložník Joaquín. Tehdy byl pořád na startu kariéry, s kterou se rozloučil až letos na jaře, v jedenačtyřiceti letech.
V zelenobílém dresu odehrál 490 zápasů.
Debakl Jablonce
Ještě jeden pohárový střet: rok 2013, závěrečné play off Evropské ligy. Betis vyhrál nejdřív v Jablonci šťastně (2:1), doma pak drtivě (6:0).
„Ukázali nám, jak se hraje fotbal,“ krčil rameny po odvetě jablonecký Vít Beneš. Tenkrát u toho byl i Luboš Loučka, současný sparťanský asistent.
Až ve středu poprvé po deseti letech uvidí stadion Benita Villamarína, určitě si na nepříjemný večer v horké Seville vzpomene.
Vzpomíná také Betis, který tenkrát s Jabloncem zaznamenal nejvyšší evropské vítězství. Co ukáže proti Spartě?