Může v tom být kus symboliky. V novinách se píše: "Liverpool chce za Baroše z Valencie ještě dvacetiletou naději Sissoka z Mali."
Vydá se tedy reprezentační střelec z ponurého přístavu vstříc horkému španělskému nebi? "Počkejte pár dní, po finále Ligy mistrů," vytáčí se jeho agent Pavel Paska. Nepotvrdí ani zájem Aston Villy, kam před pár dny prodal dalšího svého klienta – Patrika Bergra. A zájem prý má i Lyon.
Možná tedy poslední liverpoolská návštěva u českého fotbalisty.
Tři dny a – dost?
Může to být slavné loučení ve středu večer pod istanbulským půlměsícem. Liverpool by po 21 letech vyhrál nejslavnější evropský pohár. A po 9 sezonách se patrně završí česká éra v klubu premiérovým startem českého hráče ve finále Ligy mistrů.
|
Baroš a Liverpool 2001–02: 0 Všechny soutěžní zápasy 2004–05: 44/13 Česká éra v Liverpoolu 1996: z Dortmundu přišel Berger a stal se miláčkem publika |
Vladimír Šmicer už to ví – v rudém dresu po šesti letech končí. A Milan Baroš to tuší – španělský kouč Benítez dá nejspíš přednost dvojici Morientes – Cissé a českého útočníka nechá prodat.
Přestože má Baroš za sebou nejvydařenější sezonu v klubu, jehož byl nejlepším střelcem, pevnou pozici si nevydobyl. "Hlavně musí dávat góly," odpověděl před třemi týdny Rafael Benítez na otázku, zda Baroš v klubu zůstane. Ani od té doby král kanonýrů loňského mistrovství Evropy branku nedal – netrefil se 14 zápasů v řadě.
"Já se neptám," zavrtí hlavou Baroš a dlouhé černé vlasy mu spadnou do tváře. "Stejně mi nikdo nic neřekne. Pokud by se něco pustilo ven, rozklížila by se atmosféra v týmu před vrcholem sezony."
Z tónu odpovědí a pohledů však vyčtete mnohé. Baroš je na odchod připraven. Ve Valencii už dokonce byl a líbilo se mu tam: "Jsem tu tři a půl roku, proč to nezkusit jinde?"
Město dospívání
Baroš je první českou hvězdou moderní doby. Vybral si ho velký klub v 19 letech. Už se o něm vědělo, ale na rozdíl od o rok staršího Rosického, stále nejdražšího přestupu z Česka, si do té doby nezahrál Ligu mistrů a v reprezentaci byl náhradníkem.
Baroš je odmala přirozený profesionál, stejně jako hoši z Anglie, Nizozemska nebo Itálie. Klubismus ani sentiment ho nezatěžují, přemýšlí jen o vlastní kariéře. "Ale ta atmosféra tady na stadionu Anfield Road je úžasná," přece jen povolí. Slyšeli jste někdy zpívat fanoušky z Kopovy tribuny chorál You Never Walk Alone? To plácnutí do klubového znaku na zdi před vstupem na hřiště mu chybět bude.
V Liverpoolu dospěl. Přišel jako eso české ligy, říkali mu ostravský Ronaldo. Jenže v Anglii ho nechali půl roku čekat na start v Premier League. Tehdejší kouč Houllier si ho nastěhoval do protějšího domu, nutil ho zhubnout a stále opakoval: "Jeho šance přijde."
Přišla v září 2002. První zápas v lize = dva góly Boltonu. Nikdy neměl sestavu jistou. Když už to tak předloni vypadalo, zlomil si nohu. Když se vrátil jako král evropských střelců, a začal stabilně hrát, španělský kouč v závěru sezony naznačil důvěru jiným.
Sám si vařím, sám si peru
Nevzdal se, bojoval, zvykl si. I když poslední rok tu tráví sám. S přítelkyní, modelkou Evou Kiliánovou, která mu tady pomohla překonat těžké začátky, se rozešli. Že by se stal prvním českým fotbalistou, který si přivede domů cizinku, však Baroš rázně odmítne. "Ste to viděli, ne?" pohodí trošku opovržlivě hlavou nad otylými a bledými Angličankami. "Neřeším to, uvidíme," usměje se bezstarostně.
Netrápí ho ani domácí práce. Vypere si, uvaří. "Obědy máme v klubové restauraci, večer si něco udělám. Zvládnu i kachničku, s bramborem," pochlubí se. Na úklid a žehlení si najímá starší dámu: "Vysávání, to fakt nesnáším."
Bydlí v rezidenčním domě ve čtvrti Woolton. Sousedi? Spoluhráči Morientes a Luis Garcia. Ve dvou patrech má 11 místností a 5 koupelen. V přízemí je herna s kulečníkem, vedle s automatem na šipky. "Koupil jsem dům, to je nejlepší investice. Kdybych jednou odešel, můžu ho pronajímat," uvažuje moudře.
Ani dlouhou chvíli nemá. "Až do teď jsme hráli středa, neděle, středa, pořád jsem pryč. Nebo jsem rád, že si doma lehnu, natáhnu nohy a pustím televizi," ukáže bílé proutěné křeslo. "A pak, mám už tady kamarády. Zajdeme na kafe, pokecáme. A taky za mnou každou chvíli někdo přijede."
Zastavil ho strážce Evertonu
Sedíme v restauraci Est Est Est v Albertových docích, kousek od muzea Beatles. Slušný, ale běžný podnik, žádná snobárna. Těstoviny za 7 liber. "A dejte si kafe se zrmzlinou," doporučuje náš hostitel. Číšník kývne na pozdrav, za chvíli přijde klučina požádat o podpis. Jinak klid, žádná Itálie.
Přestalo pršet, odcházíme. Stříbrný mercedes SLK 320 s českou značkou a volantem vlevo zabrzdila botička. "Ach jo, už zase," posteskne si milovník rychlé jízdy a zavolá policii. Přijede chlapík s modrou vlaječkou konkurenčního Evertonu na zpětném zrcátku. Zkasíruje 60 liber a omluvně pokrčí rameny.
"Už abych byl zase doma," zahudruje fotbalista. Do valašských Vigantic se nedostal 10 měsíců. "Pořád hrajeme. A když je půlden volna na srazu nároďáku, strávil bych ho akorát na cestě." Těší se na rodinu, kamarády, pivko, babiččiny koláče-frgále: "Jinam na dovolenou ani nemusím."
Ke Středozemnímu moři vyrazí možná až koncem června – za prací.
 PATÁLIE S POLICIÍ. Stříbrný mercedes SLK 320 zabrzdila botička. "Ach jo, už zase," posteskl si milovník rychlé jízdy. Musel zaplatit 60 liber. |
