Rusům sice výhra 6:1 nepomohla k postupu ze skupiny, Salenkův rekord však trvá. Hlavně díky němu se stal nejpřekvapivějším králem střelců.
„Oleg byl bohém, který žehral na to, že měl větší talent než ostatní. Kdyby se choval jako profík, hrál by za Real Madrid,“ říká novinář Vladimir Raush. Oba pocházejí z Leningradu, dnešního Petrohradu, o to jsou vzpomínky autentičtější.
Když Salenko poprvé nastoupil za Zenit, bylo mu čerstvě 16. O dva roky později vystřílel pro Sovětský svaz titul na Euru osmnáctiletých, finále se hrálo ve Frýdku-Místku. Fanoušci obdivovali jeho rychlé nohy i prostý původ, dívkám se líbila jeho klučičí tvář. Jenže Salenko zběhl do Kyjeva.
Do Moskvy budiž, ale na Ukrajinu? Byť stále existovala velká sovětská říše, talentovaný teenager si nadělal nepřátele.
Když v roce 1993 přestoupil do španělského Logroňés, víceméně se za ním zavřela voda. Národní tým měl jinačí ofenzivní koně: Šalimova, Kyrjakova, Kolyvanova, Jurana. Jenže hvězdy se vzbouřily proti nízkým odměnám i kouči Sadyrinovi, takže odmítly na šampionát odletět. A tak došlo na hráče druhé třídy. Salenko se vrátil jako šestigólový geroj (jednou se trefil i proti Švédsku). „Kdybych mohl vrátit čas, choval bych se zodpovědněji. Natropil jsem dost chyb.“
Úspěch v USA ho vystřelil do Valencie, jenže ležérní přístup ho neopustil. Měnil kluby a za Rusko už nikdy nenastoupil. Po kariéře zkoušel podnikat, chvíli trénoval plážové fotbalisty, ztloustl a připomínal pivní sud. „Co jsem ho viděl naposledy, už zase vypadá jako člověk,“ tvrdí Raush. Ale Petrohrad už se k Salenkovi nehlásí. On se usadil v Kyjevě.
Salenko v zápase s Kamerunem na MS 1994 střílí 5 gólů:
