Přitom tomu nic moc nenasvědčovalo. Zahajovací zápas mistrovství světa začal na lavičce, a ještě když po čtyřiadvaceti minutách střídal zraněného Dzagojeva, platilo, že v jedenácti utkáních za národní tým nedal jediný gól.
Úvodní zápas MS |
Tahle statistika se změnila ve 43. minutě. Rusové už nad Saúdskou Arábií vedli 1:0, ale až Čeryševova mazanost jim dodala klid.
Parádním fíglem oklamal skluzující obránce a napálil míč pod břevno, pak se blýskl ještě parádní šajtlí v závěrečných vteřinách.
Po první trefě běžel do rohu hřiště a slavil vkleče, jako by děkoval bohu, že se konečně vyhrabal ze série zranění a ukázal, co v něm je. Po druhém gólu zase zvedl prsty k nebi - zdálo se, že nádhernou ránu věnoval komusi nahoru.
„Je nepopsatelné, co teď cítím. O tom jsem nikdy nesnil,“ jásal.
Zato Rusové snili. Vždyť od Čeryševa se tolik čekalo! V mládežnických reprezentacích válel tak, že se mnozí obávali, aby po něm skutečně nesáhli Španělé.
Jenže pak talentovaný záložník vadl: v Realu se neprosazoval, trápilo ho zdraví, za pět let v áčku nasbíral jen dva ligové starty.
Až po přestupu do Villarrealu ožil, v březnu se po víc než dvou letech vrátil do reprezentace, protlačil se do kádru pro domácí šampionát... A teď mu Rusko konečně tleská.
