A to vzdor tomu, že byl znovu kdekým ohlašován nástup "nových králů".
Šéf šampionátu Franz Beckenbauer prohlásil před turnajem při návštěvě Pobřeží slonoviny: "Věřím, že africké týmy mohou šokovat svět."
Byla to od Beckenbauera jen zdvořilostní replika? Něco jako věta, s níž na party chválíte hostitelům šikovnost dcerky, aniž ji znáte?
Každopádně to byl další příspěvek do už poněkud omšelého refrénu. Zní před každým mistrovstvím a "zpívá" o tom, že týmy z Afriky, případně z Asie, tentokrát prorazí.
Letošní výsledek? Ze čtyř asijských týmů nepostoupil ze základní skupiny ani jeden, z pěti afrických se to podařilo pouze Ghaně. Je-li to pro někoho překvapení, měl by zároveň říct proč. Proč by měly Togo či Saúdská Arábie "přežít" do vyřazovací části turnaje. Proč by měla Ghana v osmifinále porazit Brazílii. Na tohle konstatování neexistuje žádný pádný protiargument.
Jmenované týmy mohou vzrušovat exotikou, v lepším případě ojediněle překvapit originalitou stylu jako při porážce Česka od Ghany. Kvalitou a hlavně fotbalovou vyspělostí však stále zaostávají. Důkazem je také africký šampionát, hraný na počátku tohoto roku.
Medaile kontinentů na MSJižní Amerika 9-4-3 Poznámky: |
Jakkoli to zní krutě, v některých zápasech bylo jedinou pořádnou zábavou sledovat barevný rej fanoušků v hledišti. Díky výtvarné složce šlo možná přehlédnout herní naivitu, hloupé taktické chyby a nezáživný fotbal s minimem gólů. O těchto týmech se přitom přes 20 let mluví, že uhranou fotbalový svět. Shrňme, nakolik se jim to do dneška povedlo.
Díky Kamerunu (1990) a Senegalu (2002) měla Afrika dvakrát zastoupení ve čtvrtfinále. Jižní Korea - tedy mužstvo z Asie - došla před čtyřmi lety do semifinále. Je ale nefér zastírat, že tehdejší pořadatelská země vyřadila podivně s pomocí sudích nejprve Itálii a pak Španělsko.
Další úspěchy? Jednoduše nejsou. Výčet je vyčerpán. Mocní funkcionáři z Afriky i Asie opakovaně naléhají, aby měly jejich země větší zastoupení v počtu účastnických zemí na šampionátu, především na úkor Evropy. Vzhledem k výsledkům to však nejsou oprávněné požadavky. Pokud by jim bylo vyhověno, reálně hrozí, že to oslabí úroveň turnaje.
"Na šampionátu jsme dokázali, jak se zlepšujeme," prohlásil po vyřazení angolský trenér Luis Oliveira Goncalves. "Velké bašty světového fotbalu budou v budoucnosti proti výběrům z Afriky bránit svou reputaci. Jednoho dne se to stane."
Jednoho dne... Proroctví o vzestupu Afriky či Asie se podobají předpovědím Jehovistů o datu konce světa: pokud se v určený den nic nestane, okamžitě je stanoven další termín. Africký světadíl se přesto prosazuje zásluhou hráčů, jejichž kořeny sahají do Afriky. Více či méně na ně spoléhají Německo, Anglie, Portugalsko a Francie.
Francie by možná nyní nebyla ve čtvrtfinále, kdyby v úterý za stavu 1:1 nenacentroval na druhý gól do sítě Španělů a třetí sám nedal Zinédine Zidane, potomek alžírského otce. Před příštím šampionátem věštby o africkém vítězství téměř jistě ještě zesílí. Turnaj se poprvé stěhuje na tento kontinent, hostit jej bude Jihoafrická republika.
Může tam africký tým vyhrát? Překvapení nelze vyloučit, ale kromě domácího prostředí tomu nenahrává žádný rozumný důvod. Závěrečná část mistrovství světa 2006 bude zcela jistě soubojem zavedených mocností. Je to potvrzení faktu, že lepší fotbalové týmy jinde než v Evropě a Jižní Americe nejsou. Že zní opačná tvrzení zajímavěji? Logicky: mýtus bývá přitažlivější než pravda.
