Šéf organizačního týmu mistrovství světa je za každých okolností svěží elegán. A navíc jej můžete vidět takřka na každém utkání.
Klasický příklad z těchto dnů: ve tři odpoledne je věhlasný "Císař Franz" ve Frankfurtu, v šest v Dortmundu a v devět večer na stadionu v Hamburku. Vše zvládne bez kruhů pod očima.
Jak to dělá? Od sponzora dostal k dispozici vrtulník, který jej bleskově přesune do dějiště dalšího zápasu mistrovství. Osobně chce zhlédnout celkem 48 utkání.
Snad jediné, co neumí ani Beckenbauer, je být na dvou místech najednou. Do letounu se vejde nejenom matka jeho dvou malých dětí Heidi Burmeisterová, kterou si chce po skončení turnaje vzít, ale i kufřík s garderobou.
Atraktivní šedesátník, fotbalová legenda, bývalý kapitán a trenér, je na vrcholu kariéry. V Německu se stal doslova maskotem šampionátu i ztělesněním národních nadějí. Země, která hladoví po vzorech a hrdinech, si jej v této roli hýčká.
Na "Císaře" stojí frontu nejenom fanoušci všech generací a novináři, ale také ministři, politikové a státníci včetně kancléřky Merkelové. Být viděn vedle Franze, či mít dokonce tu čest sedět vedle něj na tribuně se nosí nejvíc. Větší cenu má už jen setkání s Pelém, kterého, jak nedávno napsaly jedny britské noviny, hláskujeme jako G-O-D. Čili Bůh.
Kdykoli televizní kamera zabere stříbrovlasého Franze Beckenbauera, je v dobré náladě a vypadá jako po lázeňském pobytu. Dohněda opálená tvář, zdravý suverénní výraz, kvalitní oblek a košile, ke které vždy ladí vázanka i moderní brýle, kterých má samozřejmě několik. A úsměv na tváři, tedy pokud zrovna Němci neinkasují gól.
Poctivě rozdává autogramy, je hostem televizních pořadů, jeho kalendář je plný povinností šéfa organizačního výboru, který doslova obletěl svět v rámci své ojedinělé velkolepéWelcome Tour po všech účastnických zemích turnaje. Byl-li unaven, nechal si to pro sebe, mimo kamery.
Šampionát má za sebou první zápasy a v jeho průběhu můžeme sledovat nejen postupující týmy, ale i kondici Beckenbauera.
Vzpomínáte na mistrovství světa v roce 1998 ve Francii? Tehdy také Michel Platini, organizátor i hlavní tvář francouzské kampaně, létal vrtulníkem ze zápasu a zápas, a s každým dnem se na něm stále víc podepisovala únava. Nakonec mu košile trčela z kalhot a tvář dostala popelavý nádech z nevyspání.
Na finále v Paříži přišel ve fotbalovém tričku, ale úsměv, ten zůstal nezničitelný.
