Turnaj gólu smrti aneb fotbal po americku

"To snad je vtip," podivil se Zico, slavný brazilský fotbalista, když se 4. července roku 1988, přesně v den oslav americké nezávislosti, dozvěděl, že mistrovství světa budou pořádat v USA. "A my budeme dělat baseball, ne?" Za šest let, přesně na den, tam jeho krajané v osmifinále Američany vyřadili a za pár dní získali titul. Jako první v historii už počtvrté. Na nejlépe zorganizovaném a komerčně využitém turnaji všech dob.

Jak fotbal dobýval Ameriku

Bostonský FC Olmeida, založený v roce 1862, je nejstarším klubem světa mimo britské ostrovy. Federace je už od roku 1913 členem FIFA a pouze spolu s Francií a Brazílií se přihlásila na všechna mistrovství světa. Z prvního poválečného šampionátu hrdou Anglii dokonce poslala domů.

V polovině osmdesátých let tu ale zanikla profesionální „operetní liga“ NASL, v níž tančili i Pelé, Cruyff nebo Beckenbauer. Mistrovství světa však zaznamenalo rekordní divácký zájem, průměr 68 626 diváků na utkání, a pozvedlo v zemi další vlnu zájmu o „soccer“, která trvá dodnes. Zásluhu na ní má nejen stále početnější hispánská populace, ale i generace nynějších čtyřicátníků.

Ta zažila éru Cosmosu New York a už dospělá se nadchla šampionátem. Její příslušníci dnes sedí na místech, která rozhodují o penězích, a vychovávají děti. A na fotbal pochopitelně nezapomínají.

Hollywoodské příběhy

Jako by mocná studia hollywoodské „továrny na sny“ zadala scénáře srdceryvných dramat. Číslo jedna: Diego Maradona. Málokdo věřil, že by mezi skandály kličkující fenomén dorazil na svůj čtvrtý velký turnaj. Ba co víc, maličký tlouštík vedl s kapitánskou páskou Argentinu v báječné formě. Až do chvíle, kdy ho usvědčili dopingoví komisaři. Že prý si stříkl něco do nosu proti nachlazení. Zlomení Argentinci bez Maradony podlehli Rumunsku 2:3 v osmifinále.

 Historie MS
15. díl: USA 1994

Nebo Pablo Escobar. Kolumbijský obránce si proti USA vstřelil vlastní gól. Jeden z favoritů turnaje, který předtím neprohrál jedenatřicetkrát v řadě, se vracel domů. Escobara nalezli o deset dní později u jednoho z medellínských barů v tratolišti krve s dvanácti kulkami v těle.

Příběh třetí. Roberto Baggio, přezdívaný Božský copánek. Nejlepší hráč Evropy uplynulého roku si s sebou přivezl zánět achilovky. V úvodu se mu nedařilo stejně jako celé squadře azzuře. Když byl proti Norům vyloučen gólman Pagliuca, trenér Sacchi dokonce stáhl ze hřiště Baggia jako nejslabší článek týmu.

Až ve vyřazovacích bojích přišly jeho chvíle. Odvrátil ostudnou porážku s Nigérií, v závěru rozhodl zápas se Španělskem, Bulharům dal dva góly hned zpočátku. Nakonec dovedl Itálii do finále. Bolavé koleno ho tam málem nepustilo do hry. Přemohl se a vydržel až k penaltovému rozstřelu.

Nervy drásající souboj. Nejprve nedá Baresi, hned po něm Marcio Santos. Pak dva muži na obou stranách vystřelí paže k nebi. Ital Massaro napálí míč do Taffarela, Dunga proměňuje. Poslední střelu, která zmařila italské touhy, posílá vysoko nad branku Baggio...

Velmoc obchodu

Šampionát také ukázal, jak bohatství a jím podpořená věda poslouží lidem. To, že poraněné hráče odvážel z hrací plochy elektromobil, byla spíš atrakce pro pobavení. Ale fakt, že lékaři dokázali vrátit italského obránce Baresiho na trávník už 24 dní po operaci menisku a dovolili mu tak nastoupit ve finále, se stal zaznamenáníhodným činem.

Nebo dosud konzervativní fotbal přijal technickou revoluci. Italský bek Tassotti ve čtvrtfinále zlomil nos Španělu Luísi Enriquemu, aniž si toho sudí Puhl všiml. Usvědčil ho až videozáznam. Tassotti dostal rekordní trest na šest zápasů!

Brazilci se stali opět národními hrdiny. Přestože jim nevděční fanoušci vyčítali, že k vítězství došli účelnou hrou bez parádiček, na jaké byli zvyklí v minulosti. Ale k čemu jim bývala krása bez zlatého lesku? Fotbalisté po mohutných oslavách inkasovali prémie a vydali se už v Americe za nákupy. Letadlo naložené ledničkami, přehrávači a dalším harampádím se pak jen těžce odlepovalo z letištní plochy.

A brazilští celníci pak zadrželi „pašeráky“ v celním prostoru na letišti. Ani Romário, nejlepší hráč mistrovství světa, tady žádnou fintu nevymyslel.

Mistrovství světa 1994 v USA

- Definitivní konec Československa znamenalo vyřazení společného týmu Čechů a Slováků z kvalifikace. Stalo se v deštivém bruselském listopadu 1993, kdy už oba státy dělila hranice.
- Brazílie získala jako první světový primát už počtvrté. Potřetí se utkala ve finále s Itálií. Podruhé zvítězila a dvakrát musela přímo zde v turnaji přejít přes Švédy. Poprvé hráči zvedli nad hlavu trofej zvanou World Cup, Světový pohár.
- Finále poprvé skončilo bez branek. Rozhodly až střely ze značky pokutového kopu.
- Za Ronalda se přimlouval dokonce brazilský prezident. Sedmnáctiletý mladíček se na rozdíl od Maradony v roce 1978 dostal alespoň do kádru, na turnaji si však nezahrál ani minutu.
- Z osmi čtvrtfinalistů byl jediný mimoevropský tým - Brazílie - a nakonec zvítězil.
- Bulhaři až do příjezdu do USA na světovém šampionátu nikdy nevyhráli. Tady porazili dva mistry světa, Německo a Itálii, a před zraky prezidenta Želeva získali fantastické čtvrté místo. „Bůh Je Bulhar,“ řekl Christo Stoičkov, který dal šest gólů a spolu se Salenkem se stal nejlepším střelcem turnaje.
- Oleg Salenko, Ukrajinec v ruských službách, dal rekordních pět branek Kamerunu. Na postup ze skupiny už to ale jeho týmu nestačilo.
- Britské ostrovy reprezentovalo pouze Irsko, vedené legendárním Jackiem Charltonem, který dovedl tým do osmifinále.
- All stars MS podle médií: Preud´homme (Belg.) - Jorginho, Marcio Santos (oba Braz.), Maldini (It.) - Dunga (Braz.), Hagi (Rum.), Brolin (Švéd.), Balakov (Bulh.) - R. Baggio (It.), Romário (Braz.), Stoičkov (Bulh.) n Premiéru na vrcholné scéně oslavila Saúdská Arábie hned postupem ze základní skupiny. Tým z Perského zálivu porazil v islámském derby Maroko a pak dokonce i Belgii, ztroskotal až na Švédech v osmifinále.