Při nástupu hlavně domácích hráčů vylétly do vzduchu miliony roztrhaných papírků a ruliček, postupně dosedly na trávník, ale vítr je pak rozfoukával semtam. Bílý míč se v té spoušti kolikrát ztrácel.Takhle se bavit naučila fotbalový svět Argentina, podobně jako o osm let později Mexiko
pověstným vlněním diváků. Jinak fotbalové zábavy při 11. světovém šampionátu moc nebylo, turnaj ovládly přetaktizované zápasy, tvrdá hra, výsledky 1:0 a ústupky domácímArgentincům. Bylo jim povoleno téměř vše, počínaje drobností, jakou jsou stažené stulpny hlavní hvězdy Kempese a dalších, kteří neměli na nohách chrániče proti zranění. Argentina turnaj vyhrála, ale udělala si řadu nepřátel.
V zemi násilí
Brazilci měli tou dobou tři světové tituly, Uruguayci dva a Argentina nic. Přitom usilovala o pověst nejbohatší a nejcivilizovanější jihoamerické země. Potřebovala fotbalovou korunu a mnohé jí obětovala. Prvním předpokladem bylo turnaj pořádat. Když ho na čtvrtý pokus dostala, málem o něj přišla.
|
Historie MSNastaly krvavé časy, násilí z levého i pravého křídla, koncentrační tábory, mučení. Tisíce lidí zmizely a desetitisíce se jich odstěhovaly. Dokonce i šéf organizačního výboru mistrovství, generál Actis, se stal obětí teroristů. FIFA se obávala do takového prostředí na měsíc přesunout elitu světového fotbalu. Pak se nechala přesvědčit.
Jen na vítězství záleží
V klidu však nezačal turnaj právě pro Argentince. Maďary porazili pouze 2:1, přičemž soupeř dohrával bez dvou vyloučených, Francouze stejným výsledkem po prvním z velkých skandálů, darované penaltě.
Argentina využívala opěrných sloupů na cestě za titulem, ale po pravdě řečeno, připravena byla výborně. Dlouhovlasý kouč Cesar Luis Menotti na čtyři měsíce zavřel hráče do tréninkového centra.
Prosadil si svou, postavil se proti všem. Na turnaj vzal jediného krajánka - Kempese, z nominace vyřadil nastupující hvězdu Maradonu, jemuž bylo sedmnáct a mohl zatančit na fotbalovém jevišti jako kdysi Pelé. "Je mladý, jeho čas přijde," vysvětlil Menotti. Vyzáblý Menotti, zvaný Hubeňour, do hráčů hustil: "Umíte útočit, umíte bránit, ale jenom na vítězství vám záleží, jen na vítězství."
Učil hráče nezastavovat se s míčem. Říkal, že fotbal je jako samba - pořád tempo a žádné pauzy.Kritici mu vyčítali, co se ukázalo předností mužstva. Jihoamerickou techniku spojil s evropskou disciplínou a nesmírnou bojovností. Právě ta vedla k titulu.
Noc divů a vášní
Nejvíc pochybností a zloby přinesly poslední zápasy semifinálové skupiny. Jen její vítěz mohl hrát o titul. Brazilci už slavili postup do finále, lidé v Riu vyšli do ulic. Ale večer se mělo dohrávat ještě utkání Argentina - Peru, v němž domácí potřebovali vyhrát o čtyři góly.
Tomu sotvakdo věřil, vždyť peruánský gólman Ramón Quiroga dělal v brance divy celý turnaj. Jenže v 50. minutě útočník Luque skočil po hlavě za míčem a dolétl s ním až do branky - krásný důkaz argentinské obětavosti. Právě tohle byl čtvrtý gól. Zápas skončil 6:0. Brazilci se cítili podvedeni. Jejich sok si vymohl, že celý turnaj bude hrát výhodně večer. Argentina věděla, o kolik musí na postup vyhrát.
Připomínal se i původ peruánského brankáře Quiroga - narodil se v argentinském Rosariu. Až fotbalový král, Brazilec Pelé, musel všechny uklidnit: "Argentina hrála tak výborně, že mohla zvítězit ještě větším rozdílem," řekl.
Vlasatý hrdina Kempes
"Zítra se staneme mistry světa," napsal Menotti na tabuli v tréninkovém centru.
Přišlo finále s Nizozemci, vrchol napětí. I Menotti, obvykle kráčející s jednou rukou v kapse a v druhé s cigaretou, ztratil klid a před zápasem se nervózně otáčel.
Natož pnutí u hráčů. Sázkaři jim nevěřili, kursem 7:4 dávali větší šance evropskému týmu. A tak Argentinci manévrovali, jak soupeři pocuchat s nervy. Před začátkem zůstali déle v kabině, pak protestovali proti sádrovému obvazu René van de Kerkhofa.
Kduhu jim šel italský sudí Gonella. Nizozemcům odpískal víc než dvojnásobek faulů. A připočtěme i nebývalé štěstí: v předposlední minutě běžné hrací doby za stavu 1:1 trefil Nizozemec Rensenbrink tyč! "Stačilo pět centimetrů, mohli jsme být mistry a já králem střelců. Svět má ale jiné hrdiny," přesně vystihl Robert Rensenbrink.
Bylo to finále, a tím i celý turnaj jiného bohatýra, bohémského vlasatce Maria Alberta Kempese. Na výhře 3:1 v prodloužení se podílel asistencí a dvěma identickými góly. Roztáhl ruce jako křídla, hlavu sklonil dopředu - připomínal letadlo - a utíkal k brance. Frnknul mezi dvěma zaskočenými obránci a zakončil.
"Jindy bych se zamyslel, ale diváci mě hnali vpřed," popsal Kempes, nejlepší hráč turnaje a se šesti góly král střelců. Tím odpověděl všem, kteří říkali, že jinde než doma by Argentina nevyhrála. Za čtyři roky se stejným týmem, navíc posíleným o Maradonu, stěží prošla základní skupinou.
|
Mistrovství světa 1978 v Argentině |
|
- Konečné pořadí: 1. Argentina, 2. Nizozemsko, 3. Brazílie, 4. Itálie. |
