Kdo by si řekl, že lze tuhle přípravu nějak ošidit, spletl by se. "Laik se bude divit, ale všichni jsme pod kontrolou. Zhruba každých deset dní musíme podávat zprávy o naší trénovanosti do centra v Belgii, kde všechno vyhodnocuje člověk, který je za kondiční přípravu sudích zodpovědný."
V Soulu totiž každý rozhodčí vyfasoval zvláštní elektronické zařízení, které při běhu zaznamenává jeho tepovou frekvenci. "Tento záznam potom bezdrátovým spojením převedu do počítače a elektronickou poštou ukazatele o trénovanosti posílám do Belgie šéfovi přes fyzičku," zjednodušeně vysvětluje Amler. V tréninkových plánech jsou rozepsány jednotlivé disciplíny s údajem, jaká by při nich u každého jednotlivce měla být tepová frekvence.
Podvádět se nedá, přístroje nelžou. "Ledaže by to někdo odběhal za mě. Jenže do takového dobrodružství by nikdo nešel. Na Mezinárodní fotbalové federaci záznamy o naší trénovanosti mají a snadno mohou srovnávat. Vždyť poslední kondiční prověrky jsme dělali nedávno právě v Soulu."
Proto byli sudí patřičně nadupaní už na semináři v korejské metropoli. Kdo by neobstál v kondičních testech, které se skládaly z Cooperova testu a sprintů na 50 a 200 metrů, ten by si cestu do Soulu a týdenní pobyt hradil z vlastní kapsy. "Až na jednoho testy udělali všichni. Například na Coopera byl limit dvě tisíce sedm set metrů a nikdo ho nešel pod dva osm," popisuje třiačtyřicetiletý Amler. "Já jsem se dokonce od podobného semináře před mistrovstvím světa ve Francii o sto čtyřicet metrů zlepšil. Teď jsem za dvanáct minut uběhl dva tisíce devět set sedmdesát metrů."
Tím jediným sudím, který kondiční testy neabsolvoval, byl populární Pierluigi Collina. Pro nachlazení byl totiž omluven. "Jenže o jeho kondici vůbec nikdo nepochybuje. Funkcionáři FIFA sice říkali, že za ním kvůli testům přiletí do italského sportovního centra Coverciana ve Florencii, ale už teď je jasné, že Collina s těmi testy nebude mít nejmenší problémy."
Součástí zdravotních prohlídek byla například vyšetření zraku a sluchu, měření podkožního tuku a EKG. "A protože při šampionátu se musí myslet na všechno, museli jsme také k zubaři," říká Amler. "FIFA se tak po všech stránkách vyvarovává nenadálých absencí, které by nasazení rozhodčích na jednotlivé zápasy komplikovaly. Vždyť to znáte, chytnou vás zuby a týden s vámi nic není. Proto ta péče."
Ve výkladu pravidel se před letošním šampionátem žádné zásadní změny nechystají. "Zatímco před čtyřmi lety byl pokyn, aby se například podražení zezadu trestalo okamžitě červenou kartou, tentokrát nás FIFA k ničemu převratnému netlačí. Jen jsme byli upozorněni na držení soupeře za dres. Pokud tenhle rozšířený nešvar bude evidentně projevem nesportovního chování, musí to být žlutá karta."
Rozhodčí pro šampionát už jsou rozděleni na dvě skupiny, jedna bude mít přechodný domov v Soulu, druhá v Tokiu. Amler patří do té tokijské. "Ještě než nás rozdělili, říkal jsem si, že Tokio by se mi zamlouvalo víc. Ale teď, když jsem prožil týden v Soulu, radši bych se vrátil do tohohle města. Doslova jsem si ho zamiloval. Ale nedá se nic dělat, poletím do Tokia."
Na mistrovství odcestuje s jedinou jistotou. "Totiž, že budu v základním kole nasazen minimálně k jednomu zápasu. A až skončí boje ve skupinách, část rozhodčích se s mistrovstvím rozloučí. Jestli budu mezi těmi, kteří zůstanou, to je zatím ve hvězdách," poznamenává Amler.
