Deštivé kořeny
Zdá se, že mexický šampionát fotbalové krásy zůstane nepřekonatelný. Po změně hracího systému, z něhož vypadl krutý k. o. režim, většina mužstev sází na obrannou taktiku v pevném rozestavení 4-3-3. Sám Pelé roní slzy, jak se pod vedením Zagalla proměnila tvář Brazílie. A k tomu to věčně deštivé počasí.
Zápas NSR - Polsko zachraňují požárníci, o půl hodiny se odkládal začátek. Na metr čtvereční trávníku Lesního stadionu ve Frankfurtu spadlo čtrnáct litrů vody! Životadárná vláha ale jako by napumpovala sílu do nizozemských tulipánů. Hráči „oranjes“ poprvé překročili hranice vymezených prostor a pohybovali se téměř po celém hřišti. Ale ne živelně, nýbrž v důmyslném prolínaní řad.
Výtečná fyzická kondice, k tomu skvělé fotbalové dovednosti. Nápaditost, pružnost. Báječný tým s hvězdnými individualitami. Všichni v jednom šiku za vyzáblým bohémem Johanem Cruyffem.
Věrozvěstem moderního, později přesně pojmenovaného „totálního fotbalu“.
Radost až do rána
V minulosti se Nizozemsko zúčastnilo světové přehlídky jen dvakrát. Před válkou odehrálo vždy po jednom zápase v Itálii 1934 (se Španělskem 2:3) a ve Francii 1938 (s Československem 0:3).
Jenže na fotbalové mapě Evropy právě začal mocně manévrovat Ajax Amsterdam.V letech 1971-73 vyhrál třikrát za sebou Pohár mistrů! Turnajem prošli Nizozemci s nonšalantní elegancí. V základní skupině přehráli Uruguay a rozstříleli Bulhary. Snad nesilnějším zážitkem byl souboj se Švédy, byť skončil bezbrankovou remízou.
V semifinálové skupině neinkasovali ani gól a hravě si poradili s Argentinou, NDR a snad symbolicky přehráli Brazílii. Mistři světa se je snažili zastavit, považte, hrubými fauly...
Sympatie získávali i mimo trávník. Proti upjatým Němcům žili nejen fotbalem. Po semifinálovém úspěchu nad NDR uspořádali bujarý večírek s manželkami a přítelkyněmi, který skončil až nad ránem v hotelovém bazénu. Vzpomínáte na dánskou partičku na ME 1992? Základ týmu tvořil Ajax. Jeho osu Cruyffa s Neeskensem po šampionátu koupila Barcelona. Jaká paralela s nedávnou minulostí. Jediná ztráta se možná ukázala osudovou. Chyběl zraněný stoper Hulshoff.
„Holanďané dokázali zaútočit jako z partesu, ale jakmile získali náskok, navlékli opatrnické roucho a - bránili. Drželi míč, chodili pěšky, šetřili silami,“ píše tehdy přímý účastník turnaje Jiří Pechr v týdeníku Stadion.
A možná tahle vychytralost se jim nevyplatila ve finále. Už v 1. minutě vedli 1:0 gólem Neeskense z pokutového kopu, ale houževnatí Němci otočili. Marně křičel trenér Michels z lavičky, marně burcoval mužstvo nezdolný Cruyff. Tady rivalský souboj s „císařem“ Beckenbauerem prohrál.
Zlatý epilog další generace
Bývá pravidlem, že dějinné převraty ocení až budoucnost. Nizozemci v sedmdesátých letech zemřeli na krásu. V roce 1974 je převálcovala německá mašina. Rozčilený Cruyff už po mnichovském finále opustil mezistátní scénu. V pouhých sedmadvaceti...
O dva roky později na evropském šampionátu v Jugoslávii polámal lopatky jejich větrného mlýna československý zázrak. A v Argentině 1978 opět domácí síla.
Zlaté radosti se dočkala na stejné, německé půdě, pod vedením stejného muže Michelse, až další generace Gullita, van Bastena, Rijkaarda a spol. Na Euru v roce 1988...
|
Mistrovství světa 1974 v NSR |
|
- Poprvé se hrálo o novou trofej - Světový pohár. Poprvé pod novým předsedou Joao Havelangem, bývalým brazilským plavcem. |
