V úvodním zápase dvěma góly rozhodl o vítězství nad Ukrajinou (2:1), byl za hvězdu, kterou obdivovali místní fanoušci, žádali si ho dánští novináři.
V dalších zápasech však stejně jako celé národní mužstvo pohasínal. A když v sobotu večer po dodatečném utkání o olympiádu proti Bělorusku opouštěl stadion v Aalborgu, čišelo z něj zklamání. Češi dostali gól tři minuty před koncem, prohráli a olympiádu ztratili.
"Je to hodně smutné," hlesl Dočkal.
Co se vám honilo hlavou, když jste v závěru dostali gól?
Bezmoc, beznaděj. Pořád jsem měl v hlavě první poločas, kdy jsme jim nepůjčili míč, a já byl přesvědčený, že ten zápas musíme zvládnout.
Ale nezvládli jste ho. Stejně jako předchozí dvě utkání ze čtyř. Proč?
Po sezoně jsme se už nedokázali udržet ve formě. Každý zápas, který jsme prohráli, se pak podepsal na tom dalším. Za normálních okolností bychom nikdy se soupeřem jako byli Bělorusové nemohli prohrát.
Posledních patnáct minut jste hráli bez vyloučeného Váchy. Jak to zápas ovlivnilo?
Druhá půle z naší strany nebyla dobrá, ale soupeře jsme ze hry do šancí nepouštěli. Až když měl na hřišti o hráče víc, tak si byl schopen šance vytvářet. Ale nebyla to ta největší chyba.
Co byla největší chyba?
Neudrželi jsme herní projev z prvního poločasu. Nevím proč. Pokud bychom ve stejné hře pokračovali, soupeř by to neustál.
Nepodcenili jste to?
To ne. Ale máme za sebou dost zápasů, takže síly nám trochu docházely. Soupeř se navíc zlepšil, těch důvodů bylo víc. Ale největší chyba je v nás.
Výsledky v kvalifikaci i v baráži z vás udělaly jednoho z favoritů šampionátu. Asi vás nenapadlo, že konec bude tak hořký?
Nenapadlo. Nezasloužili jsme si to. Poslední dva roky, kdy nás nikdo nesledoval, jsme byli celkem úspěšní, hráli jsme pěkný fotbal. A když jsme měli potvrdit, že v českém fotbale je ještě někdo úspěšný, a fanoušci byli natěšení, bohužel se nám to nepovedlo. Moc mě to mrzí.
Po postupu ze skupiny jste měli jistý bronz, ale propadli jste v semifinále se Švýcary. A pak to vypadalo, že baráž o olympiádu jste odevzdali.
Takhle jsem to necítil. Chtěl jsem tu olympiádu uhrát za každou cenu a myslím si, že ostatní taky. Jen nemám vysvětlení pro druhý poločas, když v tom prvním to docela šlo.
Co si vyčítáte nejvíc?
Nejvíc nás bude mrzet semifinále. Věřili jsme, že to zvládneme, že na to budeme mít. Byl to zlomový zápas v tom smyslu, jak se to nakonec všechno bude hodnotit. Kdybychom ho odehráli dobře, zapomnělo by se herní výpadky z předchozích utkání.
Ani vy jste nenavázal na první zápas proti Ukrajině. Proč?
Taky jsem od sebe čekal víc. Ale nejel jsem sem kvůli sobě, abych si něco dokazoval. Mně vadí, že jsme neuspěli jako tým.
Získali jste bronz. Byl turnaj, úspěšný nebo ne?
Asi neúspěšný. Měli jsme za cíl postoupit na olympiádu a nesplnili jsme ho. A když nesplníte cíl, je to neúspěch. Až doteď jsme věřili, že se můžeme měřit s každým. Na druhou stranu jsme postoupili z hodně těžké skupiny do semifinále, takže to zase tak obrovské selhání není. Ale neukázali jsme, co v nás je.
Kam si dáte medaili? Vystavíte ji na čestné místo, nebo spíš uklidíte, aby vám neúspěch nepřipomínala?
Určitě ji nikam nezahodím. Vážím si, že jsme ji tady získali. Beru to tak, že jsme si ji zasloužili za celé dva roky, co jsme v jedenadvacítce.
Zakládali jste si na skvělé partě. Nerozloží ji fakt, že jste se nedostali na olympiádu?
Ne. Stejně už na žádný sraz nepojedeme, byl to náš poslední zápas. A kamarádské vztahy nemůže ovlivnit fakt, že se něco nepovedlo. Naopak si myslím, že jsme došli tak daleko právě proto, že nám to spolu fungovalo. Že vztahy mezi námi byly velice dobré.
