Pouze jediná z dvanácti velkých nizozemských fotbalových medailí je zlatá. Už brzy to bude dvaatřicet let od chvíle, kdy se Oranjes plavili ulicemi Amsterdamu, zatímco z břehů je zdravilo milion nadšených fanoušků.
Dějiny EuraŠedesát let platilo, že se fotbalové mistrovství Evropy koná každé čtyři roky. Když pandemie koronaviru pravidelný cyklus narušila, je ideální čas připomenout kapitoly z historie šampionátu v seriálu, který připravují redaktoři iDNES.cz. 1960: Delaunayho sen, ukradená čepice a politická fraška |
Slavný tým trenéra Rinuse Michelse. S urostlým brankářem Van Breukelenem, obráncem Ronaldem Koemanem a jeho bratrem Erwinem, Rijkaardem, kapitánem Gullitem a samozřejmě nejobletovanějším Van Bastenem.
Jeho gól z finále proti Sovětskému svazu patří mezi nejopakovanější momenty, které se na fotbalových trávnících zrodily.
Čtyřiapadesátá minuta finále. Nizozemci už byli po trefě vlasáče Gullita ve vedení. Mührenův vysoký centr přeletěl nebezpečný prostor a padal k Van Bastenovi, který byl na první pohled v nevýhodné pozici. Příliš z úhlu, navíc stínovaný obráncem Ratsem.
A přece vystřelil.
V juchajícím hloučku se ho stále ještě šokovaní spoluhráči údajně ptali: „Jak tě mohlo napadnout odtud střílet?“
On nevěděl, krčil rameny.
Byl to nepopsatelný volej. Drzý. Odvážný. Dokonalý. Sovětský brankář Rinat Dasajev poskočil, ale pořádně ani nezareagoval. Nestihl to. Kouč Michels se u střídaček jen nevěřícně chytil za hlavu. Byl šťastný, už věděl, že Nizozemci míří za zlatem.
„Ta trefa popírá veškeré fyzikální zákony,“ vyprávěli mnozí včetně Olega Kuzněcova, sovětského fotbalisty, jenž na prohrané finále vzpomínal v dokumentu natočeném UEFA.
Bylo to podruhé, co se Nizozemci a Sověti na turnaji potkali. Když proti sobě vykopávali základní skupinu, průběh byl podobný, leč výsledek zápasu opačný. Sovětský svaz zvítězil 1:0, i když měl za celý zápas snad jen jedinou šanci. A nespočet těch soupeřových přečkal dost možná i proto, že Van Basten začátek Eura proseděl jen mezi náhradníky.
Do Západního Německa, dějiště šampionátu, tenkrát přicestoval po zranění. Vynechal přípravu na turnaj, nebyl zcela fit.
„A naprosto jsem rozuměl tomu, proč mě trenér do sestavy nezařadil,“ vyprávěl po letech. „Seděl jsem a čekal na svou šanci.“
Ta po porážce přišla okamžitě a Van Basten hned ve druhém utkání hattrickem sestřelil Angličany, kteří všechno prohráli. To Holanďani v závěru skupiny porazili i kousavé Iry a v semifinále – poprvé od roku 1956 – přetlačili i domácí Němce. Zase díky Van Bastenovi, který v závěru rozhodl.
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl fotbalovým králem.
Vychoval ho Ajax, odkud Van Basten v dvaadvaceti letech zamířil do AC Milán. Traduje se, že jeho tehdejší majitel Silvio Berlusconi už byl dohodnutý s Ianem Rushem z Liverpoolu, ale všechno stopnul, když viděl na staré videokazetě sestřih Van Bastenových akcí. Stačilo prý třicet vteřin, aby se do jeho hry zamiloval.
Na hřišti skutečně vystupoval s elegancí, góly střílel s naprostou samozřejmostí. Člověk žasne, když si projíždí jeho trefy, které jsou mnohdy ještě kouzelnější než slavný volej proti Sovětům. Skvěle kopal pravačkou i levačkou a když na to přišlo, do míče se položil hlavou.
Jako malý chtěl být gymnastou. A průpravu z tohoto sportu při fotbale předvedl mockrát: jen si připomeňte jeho nůžky proti Den Boschi, když hrál ještě za Ajax. Moc hezký gól.
Euro 1988Vítěz: Nizozemsko |
Během kariéry jich nastřílel 301, získal šestnáct velkých klubových trofejí a tři Zlaté míče pro nejlepšího hráče Evropy. To všechno stihl do osmadvaceti let, kdy musel kvůli vleklým potížím s operovaným kotníkem život fotbalisty odpískat.
Stal se trenérem, hned zkraje dostal nečekanou možnost vést národní tým, který ovšem pod jeho vedením zrovna nevzkvétal. Spíš v něm bublaly spory. Van Basten totiž přehlížel zkušené hvězdy v čele se Seedorfem, Kluiveretem či Davidsem. A Bergkampa zase odmítl pozvat, aby se v závěru kariéry naposledy rozloučil s reprezentací.
Později vedl v domácí soutěži Ajax, Heerenveen či Alkmaar, na čas se vrátil k nizozemskému týmu jako asistent, než se stal technickým ředitelem FIFA a dohlížel například na zavedení videa do fotbalu.
Funkci před dvěma lety opustil kvůli rodině, jako expert chodil komentovat do nizozemské televize, kde si loni na podzim hloupým vtipem zadělal na potíže. V přímém přenosu si utahoval z přízvuku německého trenéra Franka Wormutha a po jeho rozhovoru do éteru zvolal nacistický pozdrav: „Sieg Heil“.
Kanál Fox Sports ho okamžitě suspendoval, veřejnost kritizovala a třeba společnost EA Sports ho navzdory jeho okamžité a opakované omluvě vymazala z videohry FIFA.
„Nechtěl jsem nikoho šokovat, nikomu ublížit. Nejsem špatný člověk,“ hájil se a nejradši by byl, kdyby na ten moment všichni zapomněli. A vzpomínali raději na jiné – ty fotbalové.
