„Především smekám před Českem,“ odstartoval dánský kouč virtuální setkání s novináři. „My jsme sice hlavně na začátku hráli tak, jak jsme chtěli, ale v druhé půli nám soupeř nadělal starosti a dostal se do hry. Důstojný a čestný výkon. Máte můj obdiv, Češi!“
Jsem zklamaný, ale hrdý. U hráčů jsem viděl slzičky, přiznal ŠilhavýHodnocení kouče poražených |
Hjulmand samozřejmě hned potom ocenil i vlastní hráče, které pochválil za postup: „Jsem na ně hrdý. Odehráli jsme teď dva zápasy, ve kterých jsme vyhráli pohodlně, proti Česku to bylo těsné, ale také s výhrou. Věděli jsme, že Češi jsou skvělí ze standardek, o to větší mám radost, že gól jsme z ní dali my. Všem děkujeme za podporu. Jsme rádi, že jsme se fanouškům mohli odvděčit. Je mi jasné, že dneska budou hodně slavit.“
Možná, že to nebude platit jen pro ty, kteří mají v pase dánskou národnost. Během Eura si Hjulmandův tým získal sympatie po celé Evropě, hlavně díky tomu, jak se hráči vyrovnali s mrazivou zkušeností z prvního zápasu s Finskem.
Poté, co kapitán Eriksen zkolaboval a bojoval o život, si prošli psychickým peklem a dvakrát prohráli, ale v závěrečném zápase proti Rusku se rozjeli - a jízda pokračuje. Což z Dánů dělá oblíbence těch, kteří už na turnaji nemají komu fandit.
„Ano, taky to tak cítím,“ vyznal se Hjulmand. „Mám dojem, že když nás potkalo to neštěstí, spousta lidí si uvědomila, co je v životě důležité. Jaké hodnoty rozhodují na hřišti i v životě. Všichni jsme si uvědomili, proč fotbal hrajeme. Možná jsme se stali takovým symbolem, mám z toho radost. Naši hráči ukázali, jak se má správný člověk zachovat. Na Christiana všichni pořád myslíme, cítím to tak, jako by byl pořád s námi na hřišti.“
Dánské novináře zaujalo, že trenér o poločase lehce změnil vizáž: i v parném večeru navlékl přes bílé triko tmavý svetr. Proč? Že by z pověrčivosti? Ne tak docela: „Svetr jsem si vzal, protože jsem byl v bílém a hráči mi tvrdili, že jim trochu splývám s barvou jejich dresů,“ usmál se. „Tak jsem si vzal svetr, aby mě mohli odlišit.“
Dánům proti Česku hodně pomohla i podpora několika stovek diváků, kteří přes všechny složitosti absolvovali dlouhou cestu do Ázerbájdžánu a během utkání byli hodně slyšet.
Semifinále ve Wembley? Musíme ho uchopit za správný konec, burcuje Kane |
„Jsme jim velice vděční. Jsou to blázni, ti nejlepší fanoušci,“ rozplýval se Hjulmand. „Rezervovali si lístky, i když nevěděli, jestli postoupíme. Věřili nám, počítali s karanténou. Měli jsme díky nim pocit, že jsme doma, že nám stadion patří. Dodali nám spoustu energie. Věřím, že i do Wembley jich spoustu dorazí.“
V semifinále sice číhá silná Anglie, která s přehledem vyřadila Ukrajinu a navíc bude hrát doma, ale Dánové věří, že jejich poutavý příběh na šampionátu ještě nekončí. Cíl je podle kouče jasný: „Dojít co nejdál. Naše cesta je neuvěřitelná už teď, jsme hrdí, že jsme v semifinále a že jdeme ve stopách těch, kteří vyhráli Euro v roce 1992. To nám dělá radost.“