Česko prohrálo s Tureckem 0:2, na šampionátu tak končí už po třech zápasech. A Pudil, ačkoli určitě nenesl hlavní vinu, byl oběma gólům blízko.
Ještě neuběhlo ani deset minut, když stoper Hubník pokazil rozehrávku. Pudil byl v tu chvíli vysoko, záložník Pavelka soupeře nezastavil, maličký šikula Emre Mor rozkmital rychlé nohy, prosvištěl podél lajny... A přes dobíhajícího českého obránce centroval do vápna na první gól Yilmazovi.
„Byl jsem strašně vysoko. Roman to vyvážel, dával míč na Necku, ten se to snažil někomu sklepnout, ale dopadlo to takhle,“ mrzelo Pudila. „Propadli jsme na straně a už se to valilo. Snažili jsme se to zachránit, ale bohužel to dobře vyřešili.“
Při druhé brance zase balon prošel ve vápně k Tufanovi a Pudil zblízka jen sledoval, jak turecký obránce míč prudce napálil pod břevno.
Třicetiletý obránce bojoval, nabízel se, ale ve druhé půli se už do hry moc nedostal. Euro pro něj zůstává smůlovaté, i když si na něm konečně aspoň zahrál. Načekal se na to dost.
V roce 2008 měl za sebou skvělou sezonu ve Slavii, jenže o Euro ho připravila klukovina: při mistrovských oslavách se zapletl do strkanice v hospodě a zlomil si ruku. Sbohem, Euro - poprvé.
Od té doby zmoudřel, usadil se, s dlouholetou přítelkyní se radovali z narození syna Dannyho.
Dařilo se i na trávníku, proto před dalším šampionátem nechyběl v nominaci na soustředění do Rakouska, která se měla shodovat s tou finální pro turnaj v Polsku a na Ukrajině. Ale neshodovala.
Kouče Bílka vystrašila vlekoucí se léčba kapitána Rosického, proto dodatečně povolal plzeňského talenta Daridu. A Pudil z kádru vypadl. Podruhé...
„Asi mi není souzeno hrát na Evropě,“ povzdechl si tehdy.
Až po dvou letech se pod koučem Vrbou do reprezentace vrátil a nakonec se z druholigového anglického Sheffieldu na šampionát na třetí pokus protlačil.
„Budu vzpomínat rád, jsem rád, že jsem tady byl. Každému se to nepoštěstí, dostat se na takový turnaj,“ uvědomoval si Pudil. „Parta táhla za jeden provaz v kvalifikaci i tady. Chtěli jsme od toho víc, ale takové už je Euro. Když máte tak těžkou skupinu, tak se to může stát.“
Zápas proti Turkům zřejmě zůstane jeho jediným „evropským“. Za čtyři roky mu bude čtyřiatřicet, na krajního beka vysoký věk.
„Těším se domů a za rodinou, protože ta sezona byla extrémně dlouhá, jedenáct měsíců,“ přiznal zkušený obránce. „I když bych tady ještě radši zůstal týden nebo čtrnáct dnů.“
Pobyt ve Francii si už neprodlouží. Místo toho asi už napořád bude platit, že Euro prostě není jeho turnaj.
