To je famózní bilance. Ve středu sestřelil Německo, v neděli se chystá na Dánsko. Půjde o postup do semifinále. Z Baroše je rázem hvězda mistrovství Evropy.
Cítíte se tak?
Vůbec. Jsem členem týmu, který šlape. Nejsme áčko nebo béčko, jsme Česko, třiadvacet hráčů, kteří mohou nastoupit kdykoli.
Ale nejvíc gólů střílíte vy.
I kdybych nedal nic a postupovali bychom, vůbec by mi to nevadilo.
Ve středu jste pokořil Němce, kteří v posledních soubojích s Českem většinou vévodili. Je to o to sladší?
Určitě. Jestli si dobře vzpomínám, tak poslední výhra byla v roce 1976 v bělehradském finále, a to ještě na penalty. To jsem ještě nebyl na světě. Jsem rád, že se nám to povedlo tady v Portugalsku, že máme tři vítězství. Ale chvála patří klukům, kteří proti Němcům odehráli celý zápas. Hráli fantasticky.
A pak jste přišel vy - a rozhodl.
Jo, napište tam, že jsem žolík.
Věděl jste hned, co po Heinzově přihrávce uděláte s míčem?
Vlastně jo. Viděl jsem, že mám před sebou hráče. Míč jsem si kolem něj posunul, ale zezadu do mě šel další. O něm jsem nevěděl. Brankáře Kahna jsem pak chtěl obstřelit, ale krásně mi to narazil. Tak jsem to dal do prázdné. Ten gól Němce zlomil.
Těšil jste se na hřiště i jako náhradník?
Jasně, je to pořád stejná motivace.
A motivace být nejlepším kanonýrem turnaje?
Nijak extrémně po tom netoužím, hlavní je úspěch nároďáku. Ať stejně dobře šlapeme dál. A když budu králem střelců? Tak fajn.
Určitě víte, jak jste na tom v tabulce střelců, že?
Jasně, že to sleduju. Rooney s van Nistelrooijem mají po čtyřech gólech, pak je nás tam hodně se třemi. Uvidíme, nechávám tomu volný průběh, za ničím se neženu.
Na vrcholu je osmnáctiletý Angličan Rooney, který hraje ve stejném městě jako vy, jen za konkurenční Everton. Překvapil vás?
Dost. Vím, že je dobrý fotbalista, ale tady má formu. To on vedl Angličany ze skupiny.
A vy zase Čechy. Dva mladíci září na listině střelců. Co máte v sobě tak výjimečného? Jste drzejší, víc si věříte?
Hodně záleží na sebevědomí. Třeba já: v přípravě před Eurem jsem se trefil třikrát a hned cítím, že se mi góly střílejí lehčeji. A Rooney? Už první zápas byl výborný, pak přišly góly. Na hřišti je trochu drzejší, vře to v něm, do všeho vlítne, umí vyprovokovat. A když mu to jde, přidává góly.
Taky znáte ten pocit, co?
Člověk je najednou po gólech hladový. Když jste psychicky dole, netrefíte se ani do prázdné branky.
Takže jste nahoře?
Nahoře ne, ale cítím se dobře.
Máte nějaký gól schovaný také pro Dánsko?
Hlavní jsou tři body, vlastně postup. V neděli večer už to bude těžší. Je to čtvrtfinále.
Mluvíte o postupu. Je to buď, anebo. Cítíte, že vlastně začíná nové Euro?
Určitě, když prohrajeme, balíme. Už není šance na opravu. Začínáme od začátku, jen máme výhodu v tom, že jsme na cestě skupinou posbírali dost zkušeností. Třikrát jsme otočili zápas, a to se musí projevit v sebevědomí.
Vyhovuje vám Dánsko jako soupeř? Byla by Itálie ještě těžší?
Těžko říct, nechci spekulovat. Styl Italů nevyhovuje nikomu, jenže i Dánové jsou houževnatí, silní v útoku.
Je pro vás velká výhoda, že jste postoupili už po dvou zápasech ve skupině a měli jste týden na odpočinek?
No, odpočatější budeme, ale i jim by mělo pět dní stačit, aby se dali do kupy. Výhoda? Nevím, uvidíme.
Národní tým je v podobné roli jako hokejisté před pár měsíci na mistrovství světa. Byli favorité, všechno vyhrávali, pak přišlo čtvrtfinále - a konec.
Já vím, zrovna večer po zápase jsme se o tom na pokoji bavili s Vláďou Šmicrem. Povídá: Hlavně ať nedopadneme jako hokejky. Kluci tehdy porazili jako jediní na turnaji Kanadu, která pak vyhrála šampionát. Nám se to může stát taky. Co když vyhrají Holanďané? To by nám pak zbyla jen vzpomínka, že jsme je ve skupině udělali. Doufám, že se to opakovat nebude.
Věříte si?
Nemáme se čeho bát. Když neustoupíme od hry, která nám přinesla tři vítězství, můžeme pokračovat. Znáte to: Můžeme jet domů, nebo do finále. Samozřejmě že bych radši to druhé.
 Milan Baroš slaví gól |
