Všichni se pak potkají na stadionu. A splynou v jedinou červeno-modro-bílou fandící vlnu, nesoucí se na pivním opojení.
Světový šampionát v Itálii 1990 hořel nadšenou horečkou krátce nabité polistopadové svobody. Pro mnohé z nás byla cesta škodovkami i trabanty s kupou konzerv často první výpravou za "železnou oponu". Za odměnu jste se směli potkat s hráči v jejich apartmá u hotelového bazénu.
Postupové nadšení na Euru v Anglii 1996 zrodilo fenomén kočujících fanoušků. Mnozí se už dokázali na ostrovy vrátit na další zápas. A taky pořádně prověřit zásoby hospod na Anfield Road. Ve speciálu do Wembley pár hodin před finále nesměl chybět ani Karel Gott.
Blízkost následujícího turnaje v Belgii a Nizozemsku a vylepšující se kurs koruny udělaly z cesty za fotbalem samozřejmou záležitost. I hokejový šampion Pavel Patera vyrazil do Amsterdamu s kamarády autem, na otočku.
A teď? Češi v národních dresech povykují celý den po Aveiru. Máchají vlajkami nad hlavou, ale taky si klidně posedí v restauraci na obědě. Patří už rovnocenně do karavany kočujících fotbalových nomádů.
Z únavy na cestách vás může dostat i takovéhle setkání. Oči se klíží, zastavíte na kafe u benzinové pumpy. A za chvíli se vedle vás postaví Arséne Wenger, věhlasný kouč Arsenalu. Jen tak, v tričku a kraťasech.
Vypije si espresso, olízne lžičku s cukrem, mrkne na vás a stříbrným mercedesem s kamarády vyrazí dál. Stejně jako vy.
 Čeští fanoušci přijeli do Portugalska stanovat. |
 Čeští fanoušci přijeli do Portugalska stanovat. |
 V BOJOVÝCH BARVÁCH. Fanoušci fandí českému týmu na mistrovství Evropy ve fotbale. |
 Čeští fanoušci mají při zápasu fotbalistů s Lotyšskem převahu, přesto jsou na stadionu Municipal Stadium v Aveiru méně slyšet. |
 Čeští fanoušci povzbuzují fotbalisty v zápase ME proti Lotyšsku. |
