Přestože na hřiště nemohl, rozlučku Luboše Kaloudy a hlavně setkání s bývalými spoluhráči si sedmatřicetiletý záložník Zbrojovky ujít nenechal. Parťáků, s kterými válčil ještě na stadionu za Lužánkami, dorazila celá řada – Jan Maroši, Pavel a Patrik Holomkovi, Marcel Cupák, Marek Zúbek, Zdeněk Valnoha, Michal Kolomazník, Patrik Siegl, Petr Švancara...
„Byly to krasné časy. I když jsem byl hodně mladý, tak jsem si zápasy strašně užíval. Mužstvo mělo kvalitu a hráli jsme víceméně pořád nahoře,“ vzpomíná Polák.
V uplynulé sezoně naopak zažil se Zbrojovkou trápení, které vyvrcholilo sestupem.
„Kdysi jsme se jednou zachraňovali v posledním kole, kdy jsme doma remizovali s Bohemkou 0:0, ale sestup jsem ještě nezažil. Nedá se to jenom tak strávit. Člověk se samozřejmě dívá dopředu, a jak čas běží, tak zapomíná. Ale za chvíli se rozběhne nová sezona a my v ní budeme ve druhé lize, což člověku ten sestup hned připomene,“ sděluje bývalý reprezentant.
Zda se pokusí pro Brno vykopat návrat do nejvyšší soutěže, ještě není jasné. „Končí mi smlouva a jsem zraněný. Uvidím, jak to bude se zraněním vypadat, a pak se budu rozhodovat. Fotbal mám rád, ale zatím fakt nevím. Rozhodnutý nejsem,“ oznamuje Polák. O případném přesunu do managementu se zatím s vedením nebavil.
Když se před dvěma lety vracel do mateřského klubu z německého Norimberku, byla to velká událost. Jenže i kvůli zraněním nedominoval borec ostřílený německou a belgickou ligou tak, jak mnozí čekali.
„Přišel jsem v pětatřiceti letech a chtěl jsem nějakým způsobem pomoct mladým klukům a být platný na hřišti. Věděl jsem, že můžou přijít zdravotní problémy, ale vždycky jsem se snažil co nejrychleji vrátit zpátky. Trenéři mě nasazovali, takže asi jsem ještě byl platný,“ hodnotí Polák. „Škoda že mě na sklonku kariéry potkal sestup, ale nedá se s tím nic dělat. Musíme se s tím poprat, dívat se dopředu a nastavit to tak, abychom se z toho co nejdřív dostali. Ale jednoduché to nebude.“
Radost mu dělají aspoň dva synové hrající fotbal. „Mladší je víc zarputilý, taková tvrdá hlava. Strašně mě baví se na ně dívat, ale na nic netlačím. Důležité je, aby je to bavilo,“ podotýká Polák.
