Zároveň je ovšem také tak trochu sám voják v poli. „Někdy mám pocit, že by se mi ve vedení klubu někdo k ruce opravdu hodil,“ připouští Vaculík a srovnává situaci s rovněž druholigovou rezervou pražské Sparty. „Když jsem viděl realizační tým béčka Sparty, kde je sedmnáct lidí, tak jsem se zasmál. Tomu se neblížíme ani zdaleka.“
V tuto chvíli máte na starost nejen sportovní stránku klubu, ale také ekonomiku. Není toho někdy až moc? Nechybí FC Vysočina klasický ředitel, který by vám trochu uvolnil ruce?
Souhlasím s tím a ani bych se tomu nebránil. Není to o tom, že musím sedět na všech židlích. Protože ve chvíli, kdy to chcete ve všech věcech dělat opravdu detailně, nechcete na to být sám. Protože občas potřebujete odstoupit, nedá se pracovat 24 hodin denně. I když se to někdy říká... Takže touto otázkou se zabývám. Je možné, že se to už během jarní části sezony změní.
Jihlavský ředitel Vaculík: Ať to dopadne jakkoliv, Fila už za nás hrát nebude |
Nabízela by se možnost oslovit někoho z bývalých spoluhráčů, kdo má ke klubu vztah. Neměla by například některá z klubových legend funkcionářské ambice?
To jsem nezaznamenal. Někteří kluci v klubu pracovali v trenérských strukturách, napadla mě i nějaká jména, která bych si ve vedení uměl představit. Ale jsou to třeba lidé, kteří žijí v Praze. A není jednoduché denně jezdit do Jihlavy. Ne každý na to má hlavu nastavenou. Já jsem od 21 let na cestování zvyklý, zatím mě to drží, musím to zaklepat. Ale vím, jak to měl pan Tulis (bývalý dlouholetý ředitel FC Vysočina), který tu býval dvakrát třikrát týdně. Já se tu, když to jde, snažím být v týdnu pětkrát. Protože jsme menší rodinný klub, musíte jím žít. Vnímat veškeré vztahy, které v něm jsou. Nelze jen přijet, rozhodnout a zase odjet a nevědět, jak to tu funguje. Musí se to umět celé propojit.
Alfou a omegou profesionálního fotbalového klubu jsou finance. Na předsezonní tiskovce jste připustil, že nějakého významnějšího, generálního partnera se stále nepodařilo přivést. Jak velký je to problém?
Pro nás je vždycky velmi důležité zajistit finanční chod klubu, abychom mohli v klidu plánovat a rozvíjet postupné cíle, které máme. Naštěstí máme podporu stávajících akcionářů, kteří opět přislíbili, že v tomto nebude žádný problém. Na jaro máme finance zajištěné. A můžeme dál klepat, otevírat dveře k dalším jednáním. A věřím, že se to jednoho dne podaří.
Takže nějaká jednání o případném vstupu generálního partnera aktuálně vedete?
Jsme domluvení s naším bývalým generálním partnerem, že v březnu zase otevřeme jednání o možnostech další podpory. Souvisí to s ekonomickými čísly. Někdo na tom byl v covidu hůř, jiný zase lépe. Enviropolu se v té době hodně dařilo, jejich podpora byla opravdu výrazná. V tuto chvíli se upozadila, smlouva není podepsána ani do konce aktuálního ročníku, skončila někdy 30. září. Za ty tři roky, co s námi absolvovali, jim však patří obrovské poděkování. Nepamatuji si, že by nás někdo v takové míře jako Enviropol někdy podpořil. A to ani v první lize. Otevřít znovu naše jednání beru jako jednu z cest, jak generálního partnera najít.
Jihlavští fotbalisté se chystají na druhou ligu.
A co další firmy?
V tom je velký problém. Další firmy, které na Vysočině jsou, jsou sice veliké, ale bohužel k regionu nemají nějakým způsobem vztah. To asi poznáváte, je to ohraná písnička. Já bych dokázal pochopit, že nedávají peníze do fotbalu, to je nakonec úplně běžné. Ale bylo by dobré je dávat aspoň do jiného sportu, nebo úplně jiného odvětví. Ať přispívají na kulturu, charitu, na cokoliv... Velká firma Jipocar aspoň podporuje pana Prokopa, který jezdí Dakar. Tam už je vybráno. Ale nevidím další možnosti, které by tu přitom měly být. Snad se společenská zodpovědnost zvedne v takové míře, aby sport, který má na Jihlavsku svoji historii, byl dostatečně podporován. Ať už fotbal, nebo hokej, když vezmu jen ty největší.
Není tedy potřeba se při hledání sponzorů podívat dál, za hranice kraje či republiky?
My se zaměřujeme i na investory z jiných regionů, ze zahraničí. Jeden z našich spoluakcionářů působí v Americe, takže se díváme i tímto směrem. Ale zase je to o možnostech a schopnostech. Můžete mít člověka mimo region, ale měl by být s nějakou vazbou. Aby to tady znal a chtěl dělat. A pak může jít do vedení klubu. Myslím, že posílit bychom opravdu potřebovali.
Více jak třicet hráčů. Jihlava má v zimní přípravě z čeho vybírat |
V poslední době se často mluví o tom, že roste poptávka po fotbalu také z pohledu diváků či fanoušků. Jenže návštěvy v Jihlavě jsou spíš tristní. Jak dostat lidi zpátky do ochozů stadionu v Jiráskově ulici?
To jsou dvě spojité nádoby. Ano, fotbal děláte pro někoho, je to druh divadla. Jenže ve chvíli, kdy děláte jakoukoliv show, je to zase o financích. Můžete vymyslet nízkonákladový poločasový program, nebo do něj investovat dvacet, třicet, čtyřicet tisíc. Třeba to lidi naláká, nadchne. Inspirací nám byl Den s Enviropolem, kdy tudy prošly tři čtyři tisíce lidí. Mluvilo se o tom, lidé z toho měli pozitivní zážitek. Rádi bychom to udělali znovu, nápady máme. Ale chybí nám k tomu podpora zvenčí. Firma, která by si řekla: Nebudeme vám dávat peníze na provoz, ale když máte takový projekt, podpoříme ho a zafinancujeme.
Na co se tedy fanoušci mohou při jarních zápasech druhé ligy v Jihlavě těšit?
Budeme chtít udělat šest tematických zápasů. Ten první, příští neděli proti Kroměříži, bude školním zápasem. Zveme lidi, spoustu vstupenek rozdáme. Uvidíme, kolik lidí přijde. Dáváme si cíl, že bychom na první zápas rádi překonali tisícovku. A když sem lidi dostaneme, bude důležité je tu udržet. Nějakým zážitkem, dobrým občerstvením, aby se tu cítili dobře. Bude to spojené i s tím, abychom předvedli dobrý výkon. V konečné fázi je to ve sportu totiž vždy o výsledku.
