„Každý dělá sport, aby byl nejlepší, ale respektuji sílu soupeřů,“ tvrdí trenér Miroslav Holeňák, který je na své první samostatné štaci.
Šéf Vlastimil Gabriel by tentokrát 1. ligu vzal. Co vy na to?
My si dělali srandu, že ještě šest sedm bodů a budeme zachránění. Uvidíme, na jaře to může být jiné. Tabulka je nesmírně vyrovnaná, nikdo se nechce smířit, že bude poslední. Týmy se předhánějí, cpou se výš. Nám se teď podařilo držet nahoře, ale za dva tři zápasy to může být zase jinak. Musíme být pořád nohama na zemi, nemít velké oči. Krotit to. Dělat pořád, co děláme teď. Vydržet v tom.
4. místove druhé místo lize drží po podzimu Varnsdorf. |
Zelenou k útoku na postup máte, ovšem není na vás tlak.
Jak pana Gabriela znám, tak si myslím, že to řekl trochu v nadsázce. Samozřejmě bychom byli všichni rádi, pro tohle fotbal děláme. Když hrajete nějaký sport, chce být nejlepší, první. I já bych si to hrozně přál. Bez debat. Ale mám respekt k soupeřům, jsou taky kvalitní.
Co s vámi dělá 4. místo?
Vážíme si ho, uvědomujeme si, že to je docela úspěch.
Čím jste si ho zasloužili?
Pracovitostí kluků. Když je neúspěch, musí to vzít na sebe trenér, když je úspěch, musíte ho dát hráčům. A já ho jednoznačně hráčům dávám, je to jejich zásluha. Oni se postarali, že se nám dařilo.
Hráli podle vašich představ?
Ano. My jsme si dali svůj cíl, že bychom chtěli hrát fotbal, který by bavil kluky i diváky. Což se daří. Jsme na sebe v tomto směru nároční. Pak jsme si řekli i konkrétnější věci, ale ty už jsou mezi námi.
Pan Gabriel ocenil, že jste nedělal revoluci, ale navázal na předchůdce Pavla Drska.
Hned po prvním zápase s Opavou jsme si s Pavlem volali a já mu říkal, to je ještě tvoje vítězství, Pavlíku, já těžím z tvojí práce. Tým byl dobře poskládaný, pan Gabriel ho v létě jen kosmeticky upravil. Zapadlo to do sebe dobře. Je tady opravdu zdravé jádro a drží při sobě.
Rvačka, nůž, policie. Uvidíme, co to s námi udělá, říká kouč Varnsdorfu |
Kdo tvoří osu týmu?
Hrajeme hrozně moc týmově a každý něco dává. Někdo je dobrý do defenzivy, někdo na brejky, někdo na souboje. Hlavní motor je asi Ondra Bláha. Z toho pak vylítnou individuality, které jsou vidět hlavně v ofenzivě. Třeba Tanko se rozehrál, Schön je kvalitní. Kdo skóruje, je vidět, ale důležití jsou i ti poctiví: Rudnytskyy, Zbrožek, Ondráček, Kouřil... já bych musel vyjmenovat všechny. Máme úzký kádr, je nás jen šestnáct do pole. Musím zaklepat, že se nám vyhýbaly potíže, měli jsme štěstí na žluté karty, že se nám hráči vykartovali vždy jen po jednom, to samé s nemocemi a zraněními.
Ve velkou oporu se u vás vypracoval Nigerijec Abdullahi Tanko, dal pět gólů a je druhým nejlepším střelcem týmu.
Udělal obrovský progres. My trenéři jsme mu vysvětlovali, ať si na svoji šanci počká. A on byl trpělivý, vůbec se nevztekal, když nenastupoval. Nejdřív naskakoval jako žolík. I když rozhodl zápas, příště zase nešel od začátku. Podařilo se nám to dobře načasovat. Třeba se pletu a mohl být větší hvězda dřív, ale taky jsme ho mohli zbrzdit, kdybychom mu na začátku naložili moc. Myslím, že by ještě měl na jaře zůstat tady. A pak o něj možná bude rvačka i v 1. lize.
Jaké jsou jeho přednosti?
Je neskutečně silný, rychlý, má nečitelné věci, které někteří naši hráči nemají. Řešení, která by české kluky nenapadla.
Vy jste poprvé v roli hlavního trenéra, zažíváte ideální start?
Od prvního zápasu s Opavou říkám, že si toho strašně moc vážím, užívám si to a jsem vděčný panu Gabrielovi, že jsem tu šanci dostal. Chtěl jsem to už zkusit sám. Že se takhle daří, je o to příjemnější. Jinak bych mluvil, kdyby nám to nešlo a my byli poslední. Ale třeba i tím si člověk musí projít.
Jeden těžký moment jste si prožil, nejlepší střelec týmu Dordič údajně na tréninku šermoval nožem po potyčce s koučem brankářů Porcalem, řeší to policie.
Týden předtím jsem měl rozhovor, že si to zatím užívám a že krizové situace přijdou. A ona přišla docela brzy. Nečekal jsem to. Je to taky životní zkušenost, byť špatná. Klukům říkám, že v životě i ve sportu se vždy může něco stát. Pak je důležitá reakce, jestli se člověk nepodělá, jestli se na to vykašle nebo jestli se zachová jako chlap. A já jsem hrozně rád, že jsme se zachovali jako chlapi. Já říkal kolegovi Papouškovi: Ty jo, Papéne, my už možná nezískáme ani bod. To může s klukama zatřást... a když jsme s Chrudimí prohrávali, říkal jsem si, je to tady. Naštěstí jsme vyrovnali. V Karviné jsme taky hráli dobrý fotbal, ale bez bodů.
Museli jste to vytěsnit z hlavy?
Snažili jsme se přes to přenést. Před Chrudimí to bylo ještě všelijaké, ale před Karvinou se semkli, drželi při sobě. Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí, takže nás to posílilo. Kluci ukázali charaktery.
