Jednak že mu test vynesl angažmá, jednak že se při něm vypořádal s podmínkami, které pro něj byly životní novinkou.
„Přitom já jsem vůbec nevěřil, že se v takových podmínkách bude moct hrát fotbal,“ netají devatenáctiletý borec, jenž svými fotbalovými dovednostmi zaujal vedení hradeckého klubu a díky tomu se stal členem kádru, který na jaře bude útočit na postup do první ligy.
Neříkal jste si před lednovým zápasem s Duklou, který byl v Hradci vaším prvním a navíc se hrál za hustého sněžení, jestli vaše v životě vůbec první cesta mimo Nigérii nebyla krok špatným směrem?
To vůbec ne. Je pravda, že v Nigérii je hrozné vedro a tady jsem přijel do mrazu, ale byl jsem šťastný, že jsem mohl hrát. Předtím jsem byl jen ve fotbalové akademii u nás v Nigérii a najednou jsem stál před šancí dostat se do Evropy. A o tom jsem vždycky snil. Proto jsem vůbec nepřemýšlel, rovnou jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Tak nebyl čas něčeho litovat. Akorát jsem tady poprvé v životě viděl sníh. To jsem ještě nezažil.
Jak se vám hrálo na sněhu?
Zpočátku to mou výkonnost určitě ovlivňovalo, protože to pro mě bylo úplně něco nového. Pak už jsem si zvykl, už to beru jako normální.
A jak se cítíte v Česku, které je pro vzdálenější končiny asi trochu „nenápadnou“ zemí, a to nejen fotbalově?
Bez problémů, opravdu se mi tady líbí a Česko na mě působí jako přívětivá země.
A Hradec, kam vás fotbalový osud nyní zavál?
Město se mi moc líbí a také z týmu mám jen ten nejlepší dojem. Na město si zvykám, už si klidně vyjdu sám a nemám strach, že zabloudím. Už jsem šel i poprvé sám pěšky na stadion, před tím mě většinou vozil Erik (Prekop). Všichni spoluhráči se ke mně chovají dobře, uvítali mě přátelsky. A trenéři jsou moc milí.
Co fotbalové srovnání, stačil jste si za těch pár týdnů nějaké udělat?
Stačil, hraje se tady lepší fotbal než u nás. Hned první den jsem si na tréninku třeba všiml intenzity, která je vyšší než u nás. Jsou tu fakt dobří fotbalisté.
Co můžete po fotbalové stránce týmu nabídnout vy?
Nejčastěji hraju na křídle, umím z obou stran a oběma nohama. A snažím se mít z fotbalu radost.
Z Afriky pochází řada skvělých fotbalistů, máte nějaký vzor třeba mezi těmi z Nigérie?
Mám jediný velký vzor, tím je Cristiano Ronaldo. Sleduju ho opravdu hodně.
Několik hráčů začínalo v české lize i poměrně nedávno, jako nyní vy. Sledujete je?
V Česku vím o Peteru Olayinkovi a Abdallahu Simovi ze Slavie, o těch se teď tady hodně mluví.
Jste s někým v kontaktu?
Ještě ne, ale mám v plánu, že se nějak spojím s Peterem Olayinkou.
Přípravné utkání Hradce Králové (v bílém) proti Chrudimi, u balonu je Seun Egbewole.
Máte nesporný fotbalový talent, hraje fotbal ještě někdo z vaší rodiny?
Ne, ne, nikdo. Mám tři sestry a bratra, já jsem ze všech nejmladší. A fotbal hraju já jediný.
Přišel jste do klubu, jehož tým by na jaře měl hrát o postup do nejvyšší české soutěže. Jak tohle berete? Byl jste už někdy v podobné pozici?
Vím to, řekli mi to, když jsem sem přišel. Mluvil jsem o tom s trenérem a sportovním ředitelem. A líbí se mi to, sám jsem také hodně ambiciózní, tak jsem rád, že klub má takový cíl. V životě jsem o postup nehrál, bude to pro mě něco nového.
