Za Baník hrají ženy od roku 2010, kdy do klubu přešel tým 1. DFC Hlučín, který vybojoval postup mezi českou elitu.
„To, že nás Baník tehdy vzal pod sebe, bylo přínosné vzhledem k jeho jménu, k té značce,“ řekla Blahová. „V Hlučíně jsme fungovaly převážně díky členským příspěvkům. Tím, že jsme přešly do silného klubu, jsme najednou měly lepší zázemí.“ Zásluhu na tom, že v Baníku hrají fotbal i ženy, má Milan Matýsek, který ženský tým spoluzakládal v roce 1990 v Darkovičkách. Z nich tým zamířil do Hlučína, jelikož ho podpořilo město. A pak do Baníku.
„Pod Baník šel celý klub. Otázkou je, zda by dnes ženský fotbal v Baníku byl, kdyby tenkrát pod něj hlučínský celek nepřešel. Třeba ano, ale to se můžeme jen domnívat,“ usmál se Matýsek, který byl trenér i šéf 1. DFC Hlučín. „Každopádně tak trochu můžeme za to, že ženy v Baníku jsou.“
„Když mohou hrát chlapi vysoko, tak my také. Ale musíme na sobě makat.“
Klára Pavlíčková, obránkyně Baníku Ostrava
Jana Blahová připomněla, že družstvo žen mělo v Baníku výborný start. Hned v první sezoně 2010 až 2011 skončilo čtvrté.
„A skvělé bylo, že na nás chodilo hodně fandů, že našli prostor i na podporu ženského týmu. To bylo v té době unikátní. Cestovali s námi i ven,“ uvedla Blahová. „Ve Spartě a Slavii už tehdy byly profesionálky, ale takovou diváckou podporu jako my neměly. Jezdily jsme po zadku, protože když na náš zápas přišlo tisíc lidí, cítily jsme zodpovědnost.“
Jenže postupně hodně hráček odešlo. Důvodem byly i ekonomické problémy klubu. Baňky v roce 2014 z první ligy sestoupily rovnou do Moravskoslezské ligy, protože druhá celostátní liga tehdy nebyla.
A bylo ještě hůř.
Můj život s Baníkemseriál iDNES.cz ke 100 letům klubu 1.díl: Můj život s Baníkem I: Střílejte! To není Michalík, to je číšník z Centrumu 2. díl: Můj život s Baníkem II: Poháry jsou věc prestiže. Kanonýr líčí zážitky z Evropy 3. díl: Můj život s Baníkem III.: Baník je mi zřejmě souzení, říká Fleišman 4. díl: Bazaly jsou historie. Dostane klub vlastní stadion? 5. díl: Ženský tým Ostravy bojuje o místo na slunci |
V sezoně 2016 až 2017 Ostravanky nezískaly v Moravskoslezské lize ani bod a se skóre 14:175 spadly do divize. Leč za rok postoupily a další rok vybojovaly postup do druhé ligy.
„Zvedat jsme se znovu začaly po příchodu nového majitele,“ připomněla Jana Blahová.
Takže jaká je budoucnost ženského fotbalu v Baníku? „Důležité je, že Baník chce ženský tým mít, chce, aby se rozvíjel, chce do něj investovat, aby byl co nejdříve v popředí českého ženského fotbalu. Potřebujeme ale čas,“ prohlásil ostravský trenér Witold Zajac.
„Máme hodně mladé družstvo na to, abychom se mohli rovnat s těmi nejlepšími, se Spartou, Slavií, s tou špičkou,“ uvedl manažer ženského fotbalu v Baníku Richard Urban. „Ale to, že jsme angažovali zkušeného trenéra a snažíme se spoustu věcí nastavovat na úroveň první ligy, by se mělo v průběhu sezony projevit.“
Dodal, že v Baníku budují základy ženského fotbalu od přípravek. „Snažíme se zkvalitnit celý proces, všechny kategorie od žákyň až po ženy. Chceme vychovávat vlastní hráčky, aby si ženy vybudovaly v první lize stabilní místo, jaké mají naši muži. A také aby v budoucnu atakovaly horní příčky, což ale nebude lehké.“
Baník má zvuk i mezi ženami
Fotbalistky se shodují, že je pro ně čest hrát za tak velký a známý klub.
Jsou přesvědčené, že ženský fotbal k Baníku patří. „Když mohou hrát chlapi vysoko, tak my také. Ale musíme na sobě makat,“ řekla rezolutně obránkyně Klára Pavlíčková.
„Jestli budeme bojovat a dřít, jednou se můžeme chlapům vyrovnat. Zatím se však ještě učíme,“ usmála se útočnice Veronika Regecová, která se fotbalu věnuje po vzoru bratra.
Klára Pavlíčková se k dlouho ryze mužskému sportu dostala přes příbuzné. „Pocházím z fotbalové rodiny, brácha hraje, taťka hrával, strýcové... Byla jsem do toho zatažená celou rodinou.“ Komu její blízcí fandí?
„Jako fanoušci fotbal doma tolik nesledujeme, ale když už, tak Baníku,“ usmála se obránkyně Klára Pavlíčková.
I kvůli Milanu Barošovi, jednomu z nejlepších fotbalistů v historii klubu. „S Barym se známe, brácha s ním teď ve Viganticích hrával. Bary je u nás velká hvězda,“ podotkla Pavlíčková, která je z Dolní Bečvy.
Za Baník hraje dva roky. Předtím působila ve Vítkovicích. „To mě oslovil jejich trenér, a tak jsem šla. Stejně jsem skončila tady, protože naše týmy se spojily,“ připomněla Pavlíčková. A nelituje. „Baník je velké jméno, takže doufám, že mu dostojíme a nebudeme tolik a pořád prohrávat,“ zmínila obránkyně neúspěšný vstup do první ligy – porážky se Spartou Praha 1:8 a Plzní 0:7. „Snažíme se na sobě makat a snad výsledky přijdou.“ Pro ostravské fotbalistky je první liga obrovský skok.
„Však vidíte naše dosavadní výsledky... Ale máme nového trenéra, hrajeme v jiném rozestavení, přišly holky z mladších kategorií. Vše je pro nás nové. Potřebujeme čas,“ řekla Klára Pavlíčková.
„Nejsme na tu vyšší soutěž zvyklé,“ dodala Veronika Regecová. „K tomu máme i více kondiční přípravy, všeho. Ale věřím, že za chvíli se to vše, co teď poctivě děláme, ukáže na hřišti. Že už nebudeme dostávat takové výprasky. Dejte nám půl roku rok.“ (směje se)
Hlavně aby se Baňky mezi elitou zachránily... „Snad jo,“ doufá Regecová, která do Baníku přišla před dvěma a půl rokem z Havířova. „Můj bratr hrál za Baník odmala, byl můj vzor. Jsem ráda, že jsem tady. Hodně jsem se posunula.“
„Že jdeme nahoru, musíme ukázat na hřišti“ Lucie Kotalová (vlevo), fotbalistka Banku Ostrava, v souboji s plzeňskou protihráčkou. Ryzí odchovankyní Baníku je záložnice Lucie Kotalová. A také kapitánka Markéta Sehnálková. „V Baníku jsem od nějakých jedenácti dvanácti let, co jsem přišla z chlapeckého týmu,“ řekla jednadvacetiletá Kotalová. Dodala, že celá její rodina Baníku fandí. „Odmala mě všichni k Baníku vedli,“ usmála se. „A že za něj teď mohu hrát, znamená pro mě hodně. Také mě moc těší, že jsme se dostaly nahoru, do první ligy po tom, co ženy tady před lety spadly až do té nejnižší soutěže.“ Připomněla, že mezi elitou už mohly být před dvěma roky. „Tehdy nám postup zmařil covid. Nyní jsme sice šly nahoru až ze čtvrtého místa (Sparta B postoupit nemohla a Hradec Králové a Líšeň nejvyšší soutěž odmítly – pozn. red.), ale věřím, že se nám podaří ženský fotbal v Ostravě a vlastně v celém našem kraji pozvednout.“ Jenže výsledky, debakly se Spartou Praha 1:8 a Plzní 0:7, tomu zatím nenasvědčují. „Jsme celkem nový tým, i mladý. Máme tady i další odchovankyně, ale většinou jsou ještě hodně mladé. Potřebujeme se sehrát. Bude to lepší. Máme budoucnost,“ je přesvědčená Kotalová. „Ženský fotbal se zvedá celkově. Vedení našeho klubu nás podporuje. My to však musíme ukázat na hřišti.“ |
